V první řadě bych chtěl podotknout, aby každý, kdo čte tyto řádky, neopomněl brát v potaz rezervu a odstup od slov jako takových, tím spíše ten, kdo zatím ani netuší, proč začínám právě těmito slovy.
Mohl bych mluvit o společnosti, společenství, komunitě atp., ale v každém případě by to bylo velice zavádějící, neboť Rustymonde může být místem jednoho jediného člověka, či dokonce vůbec žádného, aniž by to na princip podstaty vzniku, fungování či existence Rustymondu (dále také jen RM) mělo jakýkoliv vliv. Tvorba komunity, je tak pouze vedlejším efektem, na který primárně nejsou kladeny cíle.
Jedním slovem, které se pouze blíží tomu, čím Rustymonde je, je „prostředí”. Prostředí, které je vytvořeno na základě bazálních přírodních principů a zákonitostí. Prostředí, které se vyvíjí, roste, učí se a sbírá zkušenosti.
Pokud se tedy budeme bavit o “prostředí”, tak aniž bych si liboval v následujících výrazech, použiji je z důvodu upřesnění. A tedy, jedná se o prostředí „simultánní či paralelní“ vůči jakémukoliv jinému prostředí, nikoliv ale v žádném případě „alternativní“. Stejně tak „prostředí”, které může být ve své podstatě symbiotické či harmonické vůči ostatním prostředím.
Rozumím, že tato slova mohou být zmatečná či nepřehledná, nicméně je to mimo jiné z důvodu toho, že se jedná pouze o letmý úvod, který umožní každému zjistit více, bude-li mít zájem. Jenom podotknu, že aby člověk pochopil určité prostředí, musí v něm nějakou dobu žít nebo s ním interagovat. K tomu musí mít dobrý důvod, ale především musí sám chtít.
Zaměření
Takové prostředí vzniklo mimo jiné proto, aby poskytlo možnosti závisející na specifických výchozích podmínkách. Takové možnosti, které by jinak nebyly dostupné. Můžeš si to představit následující metaforou. Tedy jednoduše, například jako výstavbu skleníku v zažitém, běžném prostředí, ať už v jakémkoliv slova smyslu, kterým může být tedy například obyčejná zahrada. V takové zahradě se například nebude dařit vypěstovat papriku dosavadními postupy. Pakliže ale postavíme skleník a vytvoříme tak specifické prostředí o specifické teplotě, vlhkosti, světle, „kyselosti“ půdy atp., takové prostředí vypěstování paprik umožní. Prostředí skleníku ovšem nebude nikterak narušovat samotné původní a výchozí prostředí, ale dokonce se budou navzájem tato prostředí obohacovat.
Nicméně se jedná o metaforu, jejíž přesah na tomto příkladu uvidět nelze a k jehož pochopení vede cesta dlouhá a velice příkrá (i když tě možná rozum bude 100krát přesvědčovat o opaku). Pakliže ale rozumíš principu skleníku, můžeš letmo ucítit čím je a proč vznikl Rustymonde. Pokud je tedy Rustymonde „skleník“, co je pak tedy onou „paprikou“?
Ve skutečnosti tu ale o papriku (pěstování) nejde, nýbrž o samotnou „nemožnost úspěchu“ díky absenci adekvátního prostředí. Čili postavením skleníku dojde k možnosti vypěstovat nejen papriku, ale stejně tak dojde k vytvoření potenciálu, který se nemusí projevit pouze na možnosti vypěstovat papriku, ale třeba i lilek atp. Nejde tedy o samotnou zeleninu či plody, ale v první řadě o pouhou možnost reálného úspěchu v novém prostředí, kdy původní prostředí úspěchu nepřálo, nebo ho dokonce neumožňovalo (viz klasický záhon).
Tato metafora je velice těžko přenositelná do reálného pohledu, neboť je velice zjednodušená a omezená. Pokud se tedy budeme držet tohoto principu, můžeme se podívat, co taková paprika (lilek, okurka atd.) v této metafoře značí, lépe řečeno, co značí touha a vůle samotnou papriku (lilek atp.) vypěstovat, a to právě za použití adekvátního prostředí, pouze díky jemuž může dojít k úspěchu.
Spolu s tím, jak RM roste, rostou a přibývají i oblasti v něm obsáhlé a pro každého může onen skleník značit něco jiného. Protože by ale bylo relativně obtížné dodat potřebné množství souvislostí k tomu, aby bylo vidět do těchto skleníků, vezmu to trochu z jiné strany.
Rustymonde je prostředí vytvořené pro nepotřebné, nevyužívané, nechtěné, nefungující, neúspěšné, zdánlivě nevyužitelné věci, živé bytosti či jiné skutečnosti, pokud jsou ale ovšem splněny podmínky pro možnou interakci.
Abychom si rozuměli, nejedná se o žádnou formu záchrany, pomoci, charity či ekologie. Jde pouze o možnost naplnit nejen dílčí potenciál určité existence prostřednictvím využívání prostředí, které je tomu uzpůsobeno, nehledě na formu dané existence.
Smetiště jsou plná nejrůznějšího materiálu, který ještě zdaleka nenaplnil svůj potenciál, ať už se jedná třeba o dřevo, plast, kov, nebo třeba biologický odpad atp., a to jen proto, že prostředí, ve kterém se nachází, takové naplnění potenciálu neumožňuje. Staré prkno, které je pokryto hlínou, plísní, je plné hřebíků atd., je nechtěné (kdyby bylo chtěné, nebylo by na smetišti). RM je místem přesně pro taková prkna. Jenomže i samotné smetiště a prkno je v tomto příkladu, kromě názorné ukázky, navíc také další metaforou.
Každý si dokáže představit smetiště, ale tato představa může mít spousty možností přesahu a úrovní. Smetiště, kde se hromadí materiální věci fyzického světa zná každý. Kde se ale hromadí nepotřebné, nechtěné, nevyužívané, neúspěšné atd. věci světa mentálního či duchovního? Smetiště pro taková místa neexistují, to proto, že je nelze utvořit. Co kdyby bylo možné vyhodit do popelnice třeba takový strach? Nebo nemoc, bolest, nežádoucí chování, smůlu, neštěstí, neúspěch, problémy, úzkosti, strádání, nenaplněné touhy, či nežádoucí skutky nebo situace atd. Víš, jak by taková smetiště vypadala? Byla by přeplněna hromadícími se věcmi, do kterých bys třeba i ty sám možná dennodenně přispíval, aniž by ses zamyslel, zda je to v pořádku. To, že tu taková smetiště nejsou, neznamená, že se tyto věci nikde nehromadí. Hromadí! Hromadí se v myslích a tělech každého člověka, který kdyby měl možnost je vyhodit na smetiště, tak by to udělal.
RM ale není místem, kam mají směřovat tyto věci, neboť by se v tomto případě sám RM stal smetištěm. Ba naopak, RM je prostředí, kde veškeré nechtěné věci, nechtějí být vyhozeny a zlikvidovány, ale naopak zpracovány v rámci maximalizace jejich potenciálu, ať už jde o věci materiální, mentální či duchovní.
„Existuje totiž pomyslné smetiště téměř čehokoliv.“
Prostředí, ve kterém pracuji, podléhá zákonitostem a přírodním principům stejně, jako každé jiné prostředí, rozdíl je ale v tom, že tato pravidla a principy nefungují tak, jako v běžném prostředí, nebo tak, jak by si kdokoliv jen dovedl představit. Pochopení takového prostředí je tedy nesmírně náročné, i když z principu to tak být nemusí. Záleží totiž na každém „pozorovateli“, a především na míře odklonění od vlastní podstaty života, neboť pro pochopení je podstatné takové odchýlení odpracovat. Množství práce, které pak na člověka čeká, je přímo úměrné k velikosti danému odklonění.
„Nikdo jiný to ale za nás neudělá“
Záleží na každém, jestli se chce dostat z iluze, či iluzi naopak budovat. V každém případě budování iluze je mnohem příjemnější (do té doby než praskne, pak je ale mnohdy nahrazena další iluzí vystavenou o něco pevněji atd.), ale tuto cestu v žádném případě prostředí RM neposkytuje, ať už jde o jakoukoliv formu spolupráce.
Také je potřeba mít neustále na vědomí, že samotný skleník nezaručí dobrý výsledek, pokud ty sám nedodržíš principy jeho fungování. (To platí samozřejmě stejně tak pro mě). Pokud nebudeš větrat, zalévat, hnojit, stínit atp., samotný skleník se stane pro rostliny peklem, ve kterém se přes jeho obrovský potenciál rostliny upečou či uvaří. Čili takové prostředí bude za nedodržení podmínek mnohonásobně „nebezpečnější“ než samotné původní, výchozí prostředí. Prostředí RM podléhá ale obrovské míře pravidel, principů a souvislostí, nelze je pouze shrnout na větrat, zalévat, hnojit a stínit. Dokonce jsou tak obsáhlá, že zasahují do všech existenčních úrovní. Záleží tedy na tom, jestli člověk takové prostředí studovat či budovat chce i s tím vším, co taková práce obnáší, nebo jestli chce, aby pouze zmizely symptomy „problémů“, aniž by chtěl porozumět souvislostem, nehledat příčinu či pracovat na každé disharmonii atd. A tedy, pokud by si mohl „koupit“ odstranění „nežádoucí skutečnosti“ aniž by znal, řešil či vyřešil příčinu a její podstatu, prostě by to jednoduše udělal, neboť to je to, oč mu jde, pak RM není a nikdy nebude něčím, čím by se měl jakkoliv zabývat. Tím se dostáváme k původním principům a podmínkám, které mohou zapříčinit určitou spolupráci. I když je tu RM pro všechny, není pro každého.
Doufám, že pochopíš, proč ty předešlé řádky a proč tato forma. Jak jsem říkal, i když jsem použil konkrétní příklady, šlo také o metaforu.
Abychom si ale rozuměli, uvedu raději některé souvislosti na pravou míru. Já (ani Rustymonde) tu nejsme proto, abych někomu pomáhal, léčil, učil, radil atd., a to z jednoho prostého důvodu. To protože nejsem v pozici, kdy bych si to mohl dovolit, ale především proto, že to neumím a ani má pozornost na to není zaměřena. To ale neznamená, že se pomoci v rámci spolupráce nikomu nemůže dostat, neboť podstatou není poskytovat pomoc, nýbrž jí nikomu potřebnému neodepřít. Pomoc, „uzdravení“, pochopení atp., je tak pouze vedlejším efektem mojí (naší) práce a podstaty existence RM.
Vzhledem k tomu, že v prostředí RM plynou věci tak trochu „jinak“, tyto nechtěné věci (odpady, nežádoucí skutky nebo skutečnosti) se pak stávají předmětem zájmu. Ovšem takový zájem má svá pravidla a podmínky, kde prvním z nich je samotný fakt, že takovým „věcem“ v první řadě odpadá přívlastek „nechtěný“. V prostředí RM nejde o to, aby nechtěné zmizelo, ale aby nechtěné (nově chtěné) poskytlo maximální množství informací a souvislostí o své podstatě tak, aby mohlo v rámci práce „odejít“, nebo nalézt a využít svůj potenciál. A je jedno, jestli jde o „nechtěné“, plesnivé, špinavé prkno plné rezavých hřebíků, „nechtěné“ chování ať už kohokoliv, či jakýkoliv „nechtěný“ skutek či situaci týkající se života člověka.
Člověk, který bojuje s nemocí, s nežádoucím chováním, skutky či skutečnostmi, s neúspěchem, neštěstím atd., NEnalezne v RM to, co hledá. Pouze člověk, který příjme vše nechtěné jako zrcadlo a zdroj informací o něm samotném, který příjme vše nechtěné jako to nejlepší, co se mu může právě stát, může v tomto prostředí nalézt to, co ho dovede k harmonii bez boje, ovšem za předpokladu tvrdé práce, kterou mu naše spolupráce či takové paralelní prostředí RM může umožnit.
V tomto prostředí není podstatné hledat řešení proto, protože nastane nemoc *(ve smyslu nemohoucnosti), nýbrž proto, protože je vlastní prostředí nemocné a nevyharmonizované. Pokud tedy ještě jednou použiji analogii s nemocí (a může si do ní člověk dosadit jakoukoliv nemohoucnost), v tomto prostředí není podstatné hledat uzdravení, nýbrž harmonizovat své vlastní prostředí, nikoliv z důvodu výskytu nemoci, ale naopak z důvodu přítomnosti disharmonie. Pokud tě bolí koleno a hledáš uzdravení, v RM ho nenajdeš. Není to princip, jakým toto prostředí funguje. Až teprve budeš hledat harmonii proto, protože ve tvém životě schází a patřičně na ní zapracuješ, uzdravení kolene bude pouze vedlejším efektem tvé práce. Pokud je zbavení se bolesti cílem, není toto prostředí pro tebe. To je jako pěstovat papriku na běžném záhonu a léčit její skomírání chemikáliemi, aniž bys viděl, že stačí změnit její prostředí, (vložit jí do skleníku), dodržet pravidla, principy a postupy tak, že se rostlina papriky „sama“ uzdraví.
Rustymonde ale neplní pouze roli poskytovatele prostředí, ale zároveň poskytovatele možností takových, které jsou v jiných prostředích nemožné. V dalších řadách pak poskytuje možnosti, jak se do takového prostředí zapojit, či s ním koexistovat. Má práce (práce RM) není jenom o tom poskytovat služby uvedené v náplni, ale také zadat podmínky pro vznik harmonizace v jakémkoliv odvětví nejen v rámci prostředí RM. V různých formách vzdělání, sportu, komunikace (ať už globální či verbální), architektuře, průmyslu, vztahů (ať už jde o vztah mezi jakýmikoliv druhy bytostí), nebo třeba zpracování odpadu atp. Ovšem v principech, pojetích a souvislostech, které si zatím nedovedeš ani představit, ale přeci jenom v bazálních principech přírodních zákonitostí a komunikace, které jsou pro člověka tak moc přirozené, a přitom tak vzdálené a neznámé. V principech, na kterých je RM postaven a vytvořen.
To vše ovšem za předpokladu, že i RM dodrží veškeré principy a dohody, na kterých je vystaven, tedy především naplnění svého potenciálu, a to z jednoho pohledu především takového, že své konání vždy obhájí v dialogu se svým „okolím“ (životním prostředím) pomocí argumentu, že jakékoliv jeho jednání nese svému okolí pouze benefity. Jednou z dalších možností RM je totiž možnost investování do našeho společného okolí. Tedy každý skutek, činnost, či záměr nese takovýto podtext. RM není vybudován za účelem zisku, ale naopak za účelem investování prostředků, práce, činností, aktů a různých forem zvelebování do našeho společného okolí. Naše okolí (unikátní kousek životního prostředí, ve kterém kdokoliv z nás žije), které spolu sdílíme, je tím nejpotřebnějším, na které RM cílí.
Tj. v rámci pouhého principu, pokud RM například „vydělá“ nějaké prostředky, investuje je na koupi pozemku a na pozemku vysází louku, keře a stromy. Pokud nalezne, obdrží, zachrání stará prkna, na louce postaví včelín a včelí úly. Louky budou ale užívat nejen včely našeho včelínu, ale také další hmyz, motýli a jiné živé bytosti včetně lidí. Stejně tak jako naše včely nebudou opylovávat pouze naši louku, ale jakoukoliv louku či sad v okolí. Přesah takového jednání, ze kterého vyvstanou benefity pro širší okolí, pak nejspíše vyplyne ze souvislostí. Stejně tak doufám, že slovo „naše“ (louka, včelín) je chápáno ve stejné konotaci, jako slovní spojení „naše okolí“, tedy nikoliv majetek RM. Je to ovšem ale jen a pouze další příklad (metafora) toho, jakým směrem se jednání RM ubírá a v žádném případě tu opět nejde zdaleka jen o louky a včely, ale o nepřeberné množství domén nejrůznějších forem a odvětví, které jsou s naším okolím spjaté (lidé, zvířata, děti, příroda, nejrůznější činnosti a struktury atd.). Nicméně to tedy v žádném případě není myšleno tak, že benefity poputují jenom lidem, kteří se na existenci RM podílí, nebo budou podílet tak, jak je mnohdy mylně chápáno.
Závěrem
Pokud by měl někdo pocit, že mluvím až příliš v metaforách a v náznacích, nebo snad dokonce mluvím v hádankách či jsou má slova trochu zamlžená, musím podotknout, že to má svůj důvod. Nejde tak ani o můj záměr, jako o samotný fakt, že cokoliv se RM či mé práce týká, není možné slovy jednoduše obsáhnout. Stejně tak bych rád podotkl, že RM stojí na základech principů, které nejsou obecně známy, a tak i nadále nebude překvapením, že nebudou lehce pochopeny, natož přijaty, ale také to, že jeho působení si nezakládá na jakékoliv bohulibosti. Tedy bohulibost může být opět pouze jakýsi vedlejší efekt, o kterém by se samozřejmě dalo sáhodlouze polemizovat. Jediné podstatné je smysluplnost, ovšem napříč všemi úrovněmi. Také bych rád zdůraznil, že cílem mé práce a práce RM není hledání následovatelů, podporovatelů, sponzorů, mecenášů, klientů ani investorů či jakýmkoliv způsobem propagovat sám sebe. To ale neznamená, že se klientem či investorem atp. nemůže nikdo stát, ovšem pouze za určitých podmínek, které jsou v souladu s principem a podstatou vzniku RM. Cílem RM není tedy nabízet služby, produkty či servis atd. Nýbrž je pouze poskytovat tomu, bude-li takové poskytnutí harmonické a smysluplné, kdo projeví zájem a bude ochoten splnit podmínky. Možná, že se to bude někomu zdát málo, sobecké, arogantní atp. nicméně věř, že to má svůj opodstatněný důvod.
Stejně tak RM nikterak nelpí na skutečnosti, že aplikování nejen zmíněných principů a postupů je jedinou či dokonce správnou volbou pro každého. Dlouhou dobu byl projekt RM míněn pouze jako nástroj k dosažení dílčích cílů, které neměly podstoupit jakoukoliv veřejnou prezentaci, a to z mnoha důvodů. To, proč jsem se rozhodl pro zveřejnění některých (velice kusých) informací, a také tohoto textu, není z důvodu touhy po prezentaci, nýbrž z důvodu ponechání možnosti dostupnosti pro toho, s kým tyto možnosti budou rezonovat či budou takovému člověku potřebné. Veškeré poskytované veřejné informace, které jsou v podstatě vytržené z kontextu a nemají téměř žádnou vypovídající hodnotu, slouží pouze a jedině k jedinému účelu a tedy nikoliv k oslovení veřejnosti či šíření povědomí o RM. Slouží k utvoření jakéhosi „mostu“ k zajištění dostupnosti a propojitelnosti s tímto prostředím tomu, kdo bude mít reálný zájem či potřebu takové přemostění využít a vstoupit tak do interakce s tímto prostředím, ať už půjde o jakoukoliv formu a z jakéhokoliv smysluplného důvodu.
Není tedy potřeba, ani v zájmu RM, bez rozmyslu sdílet informace, které jsou veřejně dostupné. Jsou tu pro toho, kdo je aktivně hledá či dokonce potřebuje, nikoliv pro toho, kdo je pouze zvědavý nebo snad dokonce pro toho, kdo hledá určité informace ze zištných či prospěchářských důvodů, aniž by s ním toto prostředí RM rezonovalo či ho, jakkoliv potřeboval.
RM buduje projekty napříč různými doménami, úrovněmi či odvětvími atp., kdy velikost těchto projektů přímo závisí na zájmu a podpoře lidí, kteří se budou chtít na takových projektech jakýmkoliv způsobem podílet, využívat je, profitovat z nich či je spoluutvářet atp. Existence a pokračování samotných projektů ovšem takovému zájmu investovat nepodléhají, pouze jejich velikost. Stejně tak je důležité zmínit, že mechanismus veškerých projektů, odvětví či domén, ve kterých se RM pohybuje, je vystaven na stejných základech a podstatě. Není tedy možné jakýmkoliv jednáním podpořit jednu část (z jakékoliv strany, tedy pochopitelně i uvnitř RM), pokud by to mělo „popřít“ některou z ostatních. Protože je poměrně velice obtížné tento princip vysvětlit a takové pochopení závisí především na vlastní vůli a zájmu, pomohu si jednou další „konkrétní metaforou“.
Pokud tedy o spolupráci požádá člověk (a třeba milý, laskavý, štědrý, ochotný, dobrosrdečný), který vlastní slepice, ale nemá prostředky či možnosti pořídit „smysluplný“ kurník, zároveň bude mít zájem o „ekologii“, o produkty z recyklovaného materiálu, tedy i o takový kurník, který bude šetrný ke svému životnímu okolí atp. Požádá-li o takový kurník RM, bude záležet právě na okolnostech a spojitosti mezi doménami a odvětvími uvnitř RM. Pakliže totiž cílem takového člověka bude kurník s optimálními parametry pro slepice, tedy zajistit bezpečí, svobodu, čistotu, ale zároveň tento kurník bude chtít oplotit, kdy následkem bude malý prostor s veškerou vyzobanou trávou, slepice budou v žalostném stavu a budou sloužit především na domácí polévku a „grilovačky“, nebude naplněno hned několik podmínek, které jsou zásadní a RM by se tak dostal do konfliktu uvnitř sebe samotného. A protože dvě roviny, o kterých ještě bude řeč, jsou z tohoto úhlu pohledu nesouvisející, nebude mít na takové poskytnutí žádný vliv ani to, kdyby tento člověk nabízel investice (dary/ „platby“) v řádech pytlů zlata a diamantů. Benefity, které by takto plynuly našemu okolí, by tak byly popřeny a investice žádných velikostí jim nejsou nadřazeny. Nezáleží na tom, jaký člověk je, ale na smysluplnosti dané interakce.
Vše potřebné pro toho, kdo by chtěl vědět „něco víc“, může být dostupné, stačí jenom chtít a správně se zeptat…
Poslední věcí, kterou je třeba zmínit, je fakt, že z pohledu přístupu a veřejného zažitého povědomí, jsou veškeré postupy a principy práce RM viděny jako v podstatě kompletně „NARUBY“. Ať už se jedná o jakoukoliv práci, činnost, postup, zaměření či skutek atd. Vím také, že si zatím nejspíše ještě nedovedeš představit, co to znamená, ale během čtení tohoto i jakéhokoliv jiného textu (nebo jiných informací) týkajícího se RM, ber tuto informaci nanejvýše v potaz. Také tě musím upozornit, že tento fakt je velice těžké si udržet v pozornosti, ovšem pro jakoukoliv interakci či porozumění je takové udržení naprosto zásadní.
PS:
Dokud my samotní nebudeme vracet energii tam, odkud jí bereme, nikdy nedojde ke změnám, po kterých toužíme a po kterých voláme. Je to komodita, která má svůj původ a směr uplatnění, ale neostyšně se s ní plýtvá a pohrdá. Stejně tak se neustále násobně navyšuje energetická náročnost každého jedno člověka a jeho životních či každodenních zvyklostí. Dokud nezačneme splácet energetický dluh, který máme vůči našemu tělu, okolí, prostředí potažmo planetě Zemi, právo na změnu si ani nezasloužíme. Stejně tak, dokud nebudeme snižovat energetickou náročnost našich životních či každodenních zvyklostí. Všichni jsme na stejné lodi a každý může začít, nebo se může alespoň pokusit. Může, ale nemusí. Nezáleží však na ostatních ale na Tobě….
*Nemocí není myšlena pouze fyzická nemoc (diagnóza), ba naopak, v tomto přístupu je jako nemoc označována jakákoliv nemohoucnost. Tedy například nemohoucnost najít řešení v rámci jakékoliv nežádoucí (nechtěné) skutečnosti. Ať už jde o nemohoucnost nalézt řešení v rámci nežádoucího chování psa, možnosti nalézt adekvátní zdroje, adekvátně se starat o vlastní odpad, nemožnost nalezení individuální odpovědi na individuální otázku, týkající se jakékoliv oblasti lidského života atd.