Tak jako i v jiných doménách, je i v této potřeba (možná o to více) zohledňovat formu a podstatu toho, co takové „naruby“ v tomto případě může znamenat.
V první řadě musím podotknout, že tato oblast nemá v žádném případě suplovat školství a proces vzdělávání v něm obsažen. Stejně tak „škola“ v prostředí RM není žádnou alternativou k jakémukoliv vzdělávacímu systému. Podstatou této oblasti je poskytnout prostředí RM v rámci paralelní možnosti vzdělávání dětí školního a předškolního věku. Cílem není v žádném případě školu a školství nahradit, ale v rámci možností pouze také obsáhnout. Systém, který toto prostředí vytváří, je odlišný od systému zaběhlého školství a vzdělávání, ale v maximální míře kompatibilní. I v tomto případě by ovšem bylo popsání a vysvětlení takového systému předmětem mnoha stránkové knihy, jejíž vytvoření ovšem není záměrem ani nutností.
Uvedu tedy pouze některé principy a souvislosti. Cílem tedy není děti na školu jako takovou připravit, či pomoci školu zvládnout, ale spíše vytvořit prostředí a podmínky takové, za kterých nebudou muset děti do školy, (bude-li to v zájmu všech zúčastněných), jako takové chodit (řeč je především o školkách a základní školní docházce). Tento systém se ovšem nikterak nevymezuje školství, školním principům vzdělávání, či postupům, ba naopak. Ve škole v prostředí RM dochází pouze k průniku klasického systému školství a systému školy v prostředí RM. Jelikož tedy škola v prostředí RM disponuje rozdílnými výchozími podmínkami, potenciálem a možnostmi, to, čemu říkáme „školní osnovy“, nejsou v tomto systému vyřazeny či popřeny, ale naopak jsou v něm, kromě dalších možností, postupů a podmínek, v plné míře obsaženy. Ovšem, co je diametrálně odlišné, je samotný princip edukace, vztah a pozice učitel/žák, prostředí, ve kterém k takové edukaci dochází, podmínky a možnosti plynoucí z takového prostředí atd. Tedy například i děti samotné se mohou podílet na práci učitele, ale také „dospělí“ můžou profitovat možností být žáky. Díky podmínkám, které takové prostředí nabízí, pak v ideálním případě dochází k tomu, že děti mohou „vytěžit“ a naplnit školní osnovy, nikoliv v rámci školní docházky a systému klasifikace či hodnocení, který je ve školství přesně daný, ale v rámci svého potenciálu a systému prostředí RM, který se neváže na školský systém a řád, aniž by byly děti v rámci svých potenciálů limitovány takovým systémem, řádem či nezažitou posloupností procesu klasického vzdělávání. Tedy dochází k tomu, že děti mohou zvládnout naplnit školní osnovy v jiný čas, než by tomu bylo v případě školní docházky jako takové. Jiným časem ovšem myslím jakýkoliv jiný čas, nýbrž však nejpozději čas, který odpovídá klasickému školskému systému a procesu vzdělávání.
Tedy pokud se bavíme o školních osnovách, aby docházelo k tomu, že například dítě předškolního věku, již bude disponovat znalostmi a dovednostmi na úrovni žáků v první nebo druhé třídě, popřípadě v rámci vlastního potenciálu i tříd vyšších. Stejně tak, pokud se bavíme o věku dítěte odpovídajícího prvnímu stupni základní školy tak, aby znalosti a dovednosti odpovídaly znalostem a dovednostem z některých tříd stupně druhého, pokud to možnosti a potenciál umožní. Nikoliv tedy naopak, aby znalosti a dovednosti dětí věku druhé třídy prvního stupně, odpovídaly znalostem a dovednostem žákům třídy první.
To samozřejmě za předpokladu, že v takovém systému nedochází k nátlaku či nucení, ale systematickému rozvíjení potenciálu prostřednictvím možností, které takové prostředí nabízí, hrou, praktickými příklady, hádankami, vlastními zážitky, ale stejně tak klasickou prací s perem, písmeny, slovy a čísly, slovními úlohami atp. Aby k tomu ovšem mohlo docházet, je potřeba brát v potaz, že je optimalizace a individualizace v takovém prostředí naprosto klíčová.
Čili jinak řečeno, celý systém je nastaven tak, aby mimo jiné školní osnovy byly v plné míře naplněny, ovšem co nejdříve možně, jak jen to dovolí a umožní potenciál, zájem a vůle dítěte. Pokud tedy takové dítě nebude podstupovat školní docházku, ale rodiče se rozhodnou pro „domácí výuku“, při případném testu, či přezkoušení takového „domácího žáka“ ve školském systému, aby se kontrolovalo, jestli je taková domácí výuka efektivní, či nezanedbaná, takový žák bez problému obstál. V ideálním případě, aby ve věku odpovídajícímu první třídě základní školy obstál nejen v testu znalostí a dovedností odpovídající první třídě, ale i v (některých doménách) testech a přezkoušení odpovídající třídě druhé, či třetí.
Protože již se v tomto prostředí pohybuji dlouho, opět ani zde nepředpokládám, že bude docházet ke snaze o pochopení či přijmutí ze stran veřejnosti. Ovšem proč o tom hovořím, je z jiného důvodu a tedy, že se objevují jisté spekulace na toto téma. To, proč o tom hovořím není z důvodu, abych těmto spekulacím zabránil, nýbrž proto, abych osvětlil podobný princip tomu, kdo bude mít zájem. A nejde tak o funkčnost, neboť ta se může relativně jednoduše prokázat výsledky, kdy stejně tak funkčnost a výsledky jsou podrobovány neustálé analýze a optimalizaci.
Jde o něco jiného, jak se někdy dozvídám především od lidí, (kteří prostředí RM neznají), prý tento princip bere dětem dětství. Věřím, že se to tak může jevit tím spíše člověku, který si ani nedovede představit, jak takový systém postupuje a funguje. Stejně tak se ale může jevit i jiný systém, kdy jsou děti často dokonce proti své vůli posílány do škol, a to na nezanedbatelnou část dne či týdne. Kde mnohdy musí sedět připoutání k lavicím nehnutě, po dobu několika hodin. Stejně tak bychom mohli otevřít diskusi, jestli jim to nebere náhodou dětství. Či systém, kdy jsou děti „připoutány“ k elektronickým zařízením v mimo školním čase, neberou jim tato pouta také dětství? Já ale nechci takové diskuze rozvádět ani podstupovat, nepřísluší mi nic hodnotit ani soudit, je to každého svobodná volba, stejně tak, jako je každého svobodná volba označit školu v prostředí RM za neadekvátní, či špatnou.
Nicméně, nejen že dětem taková škola RM nebere dětství, ale dopřává jim dokonce mnohem více dětského času než klasický školský systém. Mimo to jim také poskytuje určitý přesah a možnosti, které klasický školní systém neumožňuje, neboť školní osnovy jsou pouhou jednou malou částí náplně takového systému, který je zaměřen na individuální potřeby, touhy a zájmy dítěte. Neříkám, že je lepší ani alternativní. Neříkám, že je pro každého, je to opět pouze možnost, kterou můžeme poskytnout, ale především poskytnout našim dětem.
Škola v prostředí RM má ale několik rovin. V jedné rovině se váže na konkrétní místo, v té druhé se na konkrétní místo neváže, a tak kdokoliv má zájem vytvořit takovou školu, a budovat odpovídající prostředí u sebe doma, má takovou možnost. Neboť v první rovině jde o školu, která má zatím omezenou kapacitu, ale především velice specifické podmínky k naplnění takové možnosti využít. To ovšem platí i pro rovinu druhou, pouze v méně komplexní formě.
Rád bych tedy závěrem ještě shrnul určité informace a souvislosti. Výraz „ŠKOLA“ (v prostředí RM) je jenom ilustrativní a obrazný název pro něco, co školou v podstatě není, ale název, který by označil to, čím je, neexistuje. Nemá za úkol klasickou školu nahradit, suplovat, ani býti její alternativou, ale pouze jí obsáhnout ve svém obsahu do takové míry, do jaké je to možné. Je ale paralelou pro klasický školský systém, jehož existence je pro školu RM, minimálně prozatím, zásadní, a kterému zároveň podléhá a v určitém ohledu a průniku se s ním ztotožňuje.