Pro porozumění a pochopení této „kapitoly“ je téměř nezbytné předešlé prostudování veškerých dostupných informací u kapitol „Úvodem“ a „Náplň – Obecně“ počínaje.
Jak vyplývá tedy z výše uvedených kapitol a dostupných informací, cena za poskytované služby, servis, produkty atd., neexistuje. Kdybych to velice zjednodušil, dalo by se říci, že je vše zdarma, ale možnost investovat jakýmkoliv způsobem je ponechána, ovšem pouze a jedině záleží na individuálních potřebách, možnostech, touhách, zájmech či preferencích. To, proč tomu tak je, má několik důvodů. Nebudu zde ani zdaleka uvádět všechny, ale některé principy těch jednodušších zde přeci jenom naznačím.
1.
V první řadě jde tedy o to, že jakýkoliv zisk není, nebyl a nikdy nebude cílem jednání a činností RM. Zisk, ať už jde o jakýkoliv, může být jen jedním z mnoha vedlejších efektů naší práce, na který není zaměřena naše pozornost. Jelikož tedy není zisk cílem, ke každému, kdo stojí o naše služby, produkty či servis, můžeme přistupovat stejně. To má pochopitelně spousty konotací a souvislostí, ale v rámci principu uvedu jen jednoduchý příklad. V některých doménách může RM poskytnout až „nadstandartní či prémiovou“ službu (servis, produkt, popř. řešení), v mnoha případech i takové, které nejsou jinde na světě dostupné. Takové, za které mi byly po 10 let nabízeny (neúspěšně) nadstandartní odměny. Abych to osvětlil, pokud použiji opět třeba analogii se psy, tak lidé byli ochotni (nuceni) za řešení situace (například nezvladatelná agresivita, nemoc, či jiný závažný problém) v souvislosti se svým psem platit obrovské částky (za vybavení domu a zahrady, různého speciálního náčiní, za veterinární péči, za pokuty a náhrady škod, za psí trenéry a psychology atd. atd.). Občas, než se dostali lidé až ke mně, už v tom během pár let byli mnohdy i za několik stovek tisíc. A mnohdy k vyřešení situace ani stovky tisíc zdaleka nepomohly. To byli ovšem pouze lidé, kteří si to mohli dovolit anebo lidé, kteří se neváhali na několik let zadlužit. Nechci, aby to znělo arogantně, ale nemám jinou možnost. Můj ceník by mohl být „vesmírný“, mohl bych si říci vysoké ceny za mé služby, zkrátka proto, že poptávka je veliká a pro mnohé mohu být často jediné či poslední řešení. Ale vzhledem k tomu, že zisk není cílem, poskytované služby nejsou na odměnu, za poskytnutou práci (službu, servis), nijak vázané. Tedy vždy je cílem smysluplnost a harmonie, tedy já i celý RM chceme vždy zanechat dostupnost našich služeb všem. Kdyby existoval ceník, nebyly by naše služby pro „chudé“. Ale v RM nic takového jako rozdíl v bohatství neexistuje, všichni si jsou rovni a na penězích nezáleží. To ale neznamená, že nezáleží na jiných věcech. Záleží, ale vždy má podmínky spolupráce možnost splnit každý, kdo o spolupráci stojí. Tedy žádná nabídnutá odměna nebude a nikdy nebyla důvodem k navázání spolupráce.
Pozn.
To, že je něco dobré pro lidstvo, pro člověka, pro tělo, pro zdraví člověka atp. neznamená, že je to dobré pro naše okolí, pro životní prostředí, pro planetu. Proto je náš přístup tak moc závislý na harmonii a smysluplnosti. Žádná cena se tedy nikdy nevyrovná tomuto principu, na kterém je podstata RM založena. A tedy.
„Pokud to má být dobré pro člověka, tak to musí být nejprve dobré pro jeho okolí. (až následně) Pokud to má být dobré pro společnost, tak to nejprve musí být dobré pro životní prostředí. (a až následně) Pokud to má být dobré pro lidstvo, tak to nejprve musí být dobré pro planetu.“…
To je velice zjednodušeně to, oč tu běží. To, jestli někdo nabídne milion nebo dva, není podstatné, podstatné je, jestli je to smysluplné a jestli to zapadá do konceptu, který je naznačen uvozovkami výše. Samozřejmě, že čím více to má zapadat do tohoto konceptu, tím méně lidí cokoliv nabídne, neboť jejich nabídka v tomto konceptu neobstojí, anebo takový investor nebude chtít podstatu nabídky měnit. Nejprve je tedy důležitá smysluplnost a výše popsaný koncept. Pak teprve někdo může uvažovat, že by něco „investoval“ do RM. Z nabídky se ale stává dobrovolná investice (formou daru), kterou nemusí nikdy nikdo nikomu prezentovat, obhajovat či zdůvodňovat, neboť vykonaná práce RM s takovou investicí nikterak nesouvisí.
2.
Druhý princip se týká určité „smysluplnosti“ a samotné podstaty existence, ale i činností RM. Také tu můžeš ucítit, proč je důležité pro spolupráci plnit podmínky. I když jsme označováni za sektu, či zloděje, právě kvůli nutnosti plnění podmínek, my si nemůžeme dovolit ekonomicky to, co si může dovolit kdejaký podnikatel, protože nemáme nikdy zaručen žádný zdroj příjmů a se ziskem se nepočítá. Ale především představ si tu práci, kdybychom dřeli, abychom zkultivovali kousek půdy velikosti volejbalového hřiště, abychom ho osázeli květy, keři a stromy, abychom odvozili odpad z takového místa, abychom tam postavili včelín ze dřeva, které opět někde zachráníme, očistíme, rozebereme atd. A potom bychom zdarma půjčili traktor někomu, kdo by si ho půjčil jen proto, že je to zadarmo, nerozuměl by (a ani by ho to nezajímalo), proč děláme věci tak, jak je děláme a našim traktorem by v sousedství zoral louku o velikosti čtyř fotbalových hřišť, plnou hmyzu a lučního kvítí jen proto, že má v očích dolary a chce tam vysázet řepku. Rozumíš? Plnění podmínek není rozmar. Když už někdo zorá louku ve prospěch dolarů, tak ať, ale přeci ho v takovém jednání nebudeme podporovat naším traktorem. Proto je důležité plnit podmínky, neboť v rámci jejich plnění se člověk dozví, že nechce traktor od nás, anebo že s ním nemůže dělat věci v neprospěch svého okolí.
PS: Jedná se o metaforu, traktor zatím nemáme, a ještě nejspíše dlouho mít nebudeme. (To jen, aby si ho nechtěl od nás někdo půjčovat)
3.
Třetím z těch základních jednodušších principů je pak fakt, že v rámci formy a podstaty našich činností jsou téměř veškeré služby, servis a produkty téměř neprodejné. Nejen, že by cena byla extrémně vysoká, tudíž by si jí nemohl dovolit zaplatit téměř nikdo, ale především by se mnohdy ani nedala stanovovat. Opět uvedu jednoduchý případ, na kterém můžeme vidět obsáhlost a komplikovanost. Jedná se o jednoduchý příklad z prostředí výroby a je v podstatě jedno z jaké oblasti, jestli jde o dřevo, textil či cokoliv jiného. Na stránkách můžeš v galerii najít některé z výrobků, které se kvalitou a formou zpracování mnohdy neliší od jiných např. textilních výrobků firem, které se snaží dělat věci „pořádně“. Pakliže se tedy například podíváš na oblečení, jeden takový kousek oblečení (vím, ač to nevypadá) by stál řádově několik jednotek až desítek tisíc. Stejné je to v případě dřevěné stoličky. Taková cena za kus látky či dřevěného nábytku, popř. jiných produktů. Je to jednoduché, kdybychom nakoupili materiál v obchodě (pár prken, látku, železo atd.) za pár minut, či hodin (podle náročnosti), bude výsledný výrobek hotov, přidáme marži a můžeme ho prodat. Tedy formou, koupím materiál za 50 euro, dvě hodiny pracuji a prodám za 150 euro. Reálně pracuji cca za 50 euro na hodinu. Jenomže náš cíl není zisk, ale smysluplnost. Nekupujeme materiál v obchodě, ale aktivně ho vyhledáváme na nejrůznějších místech, od smetišť, příkopů u silnic, lesů, kontejnerů, hromad „bordelu“ a odpadu, kdekoliv, kde čeká na likvidaci či jen tak „hnije“ atd. Musíme takový materiál aktivně hledat, což zabírá neuvěřitelné množství času, musíme komunikovat se spoustou lidí, kteří naší prací mnohdy pohrdají jako i námi samotnými, prostě proto, že se přehrabujeme v odpadcích. Nikdy nevíme, co v těch hromadách bude a už vůbec ne, co z takového materiálu vůbec půjde vyrobit, nebo kde ho uskladníme. Mnohdy není výsledek jistý a stovky hodin práce přijde vniveč, jindy na jeden úspěšný pokus potřebujeme 10 nebo 100 pokusů neúspěšných, ať už jde o shánění a vyhledávání materiálu, o komunikaci s nejrůznějšími lidmi, firmami a společnostmi anebo o výrobu samotnou, kdy se nikdy nemůže nic zjednodušit, neboť nikdy nenastanou stejné podmínky. To znamená, že nikdy nevíme, jaký materiál získáme, jak se bude chovat, jaké bude mít složení, tvar či velikost, k čemu ho budeme moci používat a jak ho dokážeme zpracovat. Musíme takový materiál přehrabovat, třídit, rozřazovat, často musíme platit za možnost se na něho vůbec podívat nebo ho dopravit někam, kde z hodin přehrabování je nakonec použitelného materiálu minimum.
Např. dřevo musíme očistit od špíny a plísní, ořezat, ohoblovat, nařezat, vytahat z něho staré, rezavé hřebíky, šrouby, sponky atd., které pak opět musíme na vlastní náklady recyklovat. Textil musíme roztřídit, vystříhat použitelné kousky, které se pak musí sešít do celistvé látky. Pro veškerý materiál se musí jezdit a odvážet, stejně tak jako se musí odvážet nepoužitelný materiál, který byl v hromadě ve většině. Zkrátka pokud by tričko nebo židlička stála 100 euro, reálně bychom pracovali, oproti prvnímu příkladu, za euro na hodinu, a to ještě v tom lepším případě, neboť v reálu by se jednalo spíše o několik centů, kdy by samotná výroba z připraveného a sehnaného materiálu byla už jen „bezpracnou“ sladkou tečkou na závěr. Pakliže bychom měli pracovat za minimální mzdu, bude tričko nebo židle stát 400 euro. Rozumíš? Naše produkty jsou tedy neprodejné, ale my je stejně prodávat nechceme, poskytujeme je zdarma. Poskytujeme je ale zdarma tomu, kdo s námi sdílí důležitost podstaty RM a naší práce. Jen tak se nám nikdy nemůže vytratit radost a elán, se kterou nejen tuto práci děláme. Pokud někdo hledá „hezké“ tričko, nenajde ho u nás. Pakliže ale někdo hledá určitý přesah, smysluplnost, příběh a posloupnost, nejspíše bude mít z našeho trička radost, bude mu dobře sloužit a dost možná to bude jeho nejoblíbenější tričko, a dokonce nakonec třeba bude i hezké. Rozumíš? Tričko, které se nedá koupit. Tričko, které svému okolí pomáhá nikoliv škodí, tričko, které umí tolik věcí. Umí zahřát, umí zakrýt, umí něco sdělit, stejně jako jakékoliv jiné tričko, ale navíc takové tričko umí zhodnotit svůj potenciál, umí snížit množství vyrobeného odpadu, umí vydělat zdroje, které putují do našeho okolí, umí být smysluplné, umí udělat radost z mnoha důvodů, umí otevřít dialog na frekvencích, které mohou být jinak zavřené a dalších spousty věcí. A právě kvůli těmto věcem a možnostem, které daný produkt, služba, servis RM nabízí navíc, by měl daný člověk o takový produkt stát, nikoliv kvůli materiální hodnotě. A právě pro někoho, kdo stojí o to všechno okolo, kdy je daný produkt jen téhož nosič, s takovými lidmi chceme spolupracovat. S takovými, kteří uvidí, že to tričko je krásné právě kvůli tomu přesahu, a je jedno jaký má fyzický design, protože ten je úplně nejméně důležitý. Takové tričko tu není pro někoho, komu je jedno, jaké tričko nosí, ale pro toho, kdo by rád nosil jenom taková trička, kdyby to bylo možné, (tričko je jen příklad „metafora“, jde o veškeré činnosti plynoucí z náplně RM). Pro toho, koho zajímá pozadí a principy RM a pro toho, kdo sám chce investovat do našeho společného okolí. V dalších oblastech činností a poskytovaných služeb či servisu RM pak jsou náklady v podobě investovaného času a energie ještě mnohonásobně vyšší, komplikovanější a komplexnější, cena by tak dosahovala astronomických rozměrů nehledě na to, že by bylo extrémně obtížné ji vypočítat. Naštěstí nemáme v nejmenším zájmu se o to ani pokoušet.
4.
Čtvrtý princip je pak obecný. Jedná se především o to, že zisk není cílem, nikoliv z důvodu toho, že jsme jakási „charitativní organizace“. Nejsme, podstata vzniku RM a naší práce nemá žádné charitativní ambice. Ale nemá ani ambice ekologické či záchranné nebo pomocné atp. To vše, ale není vyloučeno a může se tak naše jednání projevovat, i když se nejedná o primární vůli, ale opět pouze o vedlejší efekt. Děláme to především pro smysluplnost, pro naše okolí, kterého jsme sami součástí, tedy děláme to pro radost a také sami pro sebe. Když se jeden z vedlejších efektů projeví, a tedy třeba například někdo investuje nějaké zdroje do prostředí RM, veškeré takto „vydělané“ zdroje pak směřují na tvorbu a podporu projektů RM, tedy jejich prostřednictvím následně do našeho okolí, jehož smysluplné obohacení je právě tím nejzásadnějším cílem podstaty vzniku RM, mojí práce, práce ostatních pracovníků RM a veškerých činností RM. Děláme to pro radost, proto, že nám to dává smysl, ale také především proto, že je to investice do našeho společného okolí od nás samotných. Nedisponujeme téměř žádnými finančními zdroji, (pokud ano, tak jsou použity stejným směrem), a tak je náš čas a práce tím, co můžeme investovat. Pokud ale v naší práci nenajdeme radost a smysl, či bychom měli spolupracovat s někým, kdo naši radost a smysl nesdílí, nebudeme takovou práci či spolupráci vykonávat za žádné peníze, materiál, či odměnu na světě. Náš čas a energie jsou tou nejcennější komoditou, kterou máme, a s kterou nikdy nebudeme obchodovat, s radostí ji ale „zdarma“ poskytneme tam, kde je jí třeba nebo tomu, kdo o takovou spolupráci stojí a je ochoten jí porozumět, vidět její smysluplnost, ale především tomu, kdo jí ocení, komu bude dávat smysl a radost, ať už se rozhodne investovat do RM či nikoliv.
Poznámka.
To, jak moc tyto principy souvisí s ostatními, které tu nejsou uvedené, to, jak moc je obtížné vůbec popsat slovy co, jak a proč děláme, nebudu vysvětlovat, protože bych to stejně nedokázal. Jen mohu zmínit, že každé slovo, každý princip, každá zákonitost, oblast či forma týkající se RM, byly pečlivě vybrané a poskládané do jednoho celku, jehož finální podoba má svůj důvod. Více se v případě zájmu člověk dozví v manuálu, který byl pro tyto účel vytvořen. Viz Podmínky spolupráce.
PS.
Kdo nechce nebo nemůže plnit podmínky, ale přeci jenom mu je RM sympatický, v omezené míře může čerpat služby, servis, produkty aj. také v rámci výměnného obchodu nebo podpory.