Této oblasti se věnuji aktivně nejdéle, tedy zhruba od roku 2011, a právě tato oblast dala za vnik celému konceptu RM. Nicméně nazvat tuto oblast jen jedním slovem, je nemožné, a tak „psi a lidé“ je pouze obrazné označení toho, co taková oblast ukrývá. Nejde tedy ani tak o psy a lidi, ale o jakýkoliv vztah mezi dvěma a více živými bytostmi, stejně tak jako vztah jedné a té samé bytosti vůči sobě samé.
Kdybych měl jednoduše shrnout, co je náplní takové práce, opět to bude velice komplikované a rozsáhlé. Nicméně jisté souvislosti by se daly vyčíst z principů poptávky po takové práci. A jelikož je právě vztah mezi člověkem a psem tím vztahem, který dal za vznik dalším oblastem, budu hovořit v rámci osvětlení principu právě o tomto vztahu, který byl před lety původně tím jediným, na který jsem se „specializoval“, i když od té doby se mnoho věcí změnilo.
Tak tedy původně jsem poskytoval práci v rámci vztahu psa a člověka, kdy se na mě obraceli lidé s prosbou o pomoc, zdánlivě nevyřešitelných problémů ve vztahu se svým psem, ať už se jednalo o problémy chování, poslušnosti nebo zdravotní atd. Primárně šlo o lidi, kteří zkusili všelijaké dostupné možnosti, o kterých si mysleli, že je dovedou k výsledkům. Pakliže se tak v rámci různých možností (psí školy, trenéři, odborníci na psí chování, vychovatelé, cvičící centra, veterináři, léčitelé, psí šamani či „zaříkávači“ atp.) k uspokojivým výsledkům nedopracovali, obrátili se na mě. Nebylo to ale podmínkou, aby prošli nezdařilými pokusy, neboť zprvu výjimečně se objevovali také lidé, kde jsem byl první a mnohdy také jediná volba, ať už z jakýchkoliv důvodů. Opět tedy ale musím ještě zdůraznit, že se nejedná o možnost či volbu alternativní, ale paralelní.
Nejsem ale psí odborník, odborník na psí chování, trenér či léčitel atd. Žádnou službu v rámci těchto profesí či aktivit nenabízím, ani neposkytuji. Tedy netrénuji psy, necvičím je, neradím nikomu, jak je má cvičit či vychovávat. Nejen že to neumím, ale ani to není podstatou mé práce. Pouze aplikuji prostředí, které dnes nazývám jako prostředí RM a možnosti z něho pramenící na konkrétní disharmonii, („problém“). To, jestli u takového psa zmizí nežádoucí chování (problém, ať už jde o chování nebo zdraví), není tedy následkem procesu výchovy, trénování či cvičení nebo, ale jednoduše následek aplikace takového prostředí, ale především postupy a formy komunikace, které takové prostředí poskytuje.
Tedy pakliže pes nikdy nechodil bez vodítka, útočil na kde co, trpěl nějakou nemocí, strachem, úzkostí či ničil nábytek, v rámci mé práce může veškeré takové chování velice rychle zmizet. Je tomu tak proto, protože v tomto prostředí funguje komunikace a sdílení informací diametrálně odlišně, než je tomu obecně ve společnosti. Ano, pokud se člověk rozhodne řešit takový problém, nebo trénováním, výchovou či cvičením, jistě má nespočet možností, jak toho dosáhnout. Pakliže ovšem chce změnit výchozí podmínky pro to, aby nežádoucí chování samo odešlo, pak se k takovému výsledku pomocí trénování, výchovy, cvičení atd., nedostane, neboť tím bude pouze maskovat podstatu toho, proč k takovému chování dochází. Čili, bude vytloukat klín klínem. Samozřejmě tedy záleží na vůli a motivaci každého člověka, co je jeho cílem.
Doufám také, že o principu, kdy se stav nežádoucí skutečnosti rovná otevřené zlomenině stehenní kosti, je nejlepším řešením jedna z volně dostupných možností, a tedy odborná veterinární péče, se nemusíme bavit. Nikterak tedy nehodnotím a nerozporuji běžné postupy a možnosti, je to každého svobodná volba, nehledě na to, že například k veterinárnímu prostředí chovám velikou úctu a respekt a v mnoha ohledech dochází k průsečíku takového prostředí a prostředí RM či mé práce.
Něco jiného je ale stav psího pacienta, který v rámci působení stresu z prostředí, ve kterém žije, podléhá jistým zdravotním komplikacím či zraněním, které se veterinární péčí léčí, čímž se pouze zmírňují následky bez vyřešení příčiny, když by „stačilo“ takové prostředí „pouze“ vyharmonizovat. V žádném případě ovšem nechci říct, že dělají veterináři něco špatně, zkrátka odpovídají na poptávku a opět záleží na každém, co je jeho cílem. V podobném duchu pak můžeme vidět i souvislosti při trénování a cvičení, nebo výchově, kdy v podstatě k jiným situacím než „vytloukání klínu klínem“ nedochází. Pokud to ovšem komukoliv vyhovuje a má přesně ty výsledky, které chce mít, v závislosti na harmonii vůči samotným investicím, do takových řešení pak není co namítnout. Prostředí RM a má práce tedy není určena lidem, kterým se dostává všeho, co potřebují a jsou tak spokojení.
Při spolupráci, tedy například v rámci vztahu se psem, dochází velice rychle ke zmizení jakéhokoliv nežádoucího chování, bez trénování, cvičení, vychovávání. Ovšem samozřejmě, že některé komplikované a komplexní případy potřebují více času. Já ani prostředí RM ovšem nemůže zajistit úspěch, neboť ten závisí na každém člověku, který o spolupráci požádá. Já a prostředí RM můžu pouze zajistit optimální podmínky tak, aby k úspěchu mohlo dojít. Tak tedy naprostá většina nežádoucích situací či skutků, mizí v rámci několika minut, pokud jde o obsáhlé, komplikované a komplexní případy tak v řádu hodin, či několika dní. To ale neznamená, že je „problém“ vyřešen.
Pokud se u psa vyskytují jakékoliv nežádoucí skutky či chování, věř, že pro to je vždy dobrý důvod, proč tomu tak je. Proto pokud nezmizí tento důvod, není podstatné, jestli zmizí nežádoucí chování či skutek. Já rozumím tomu, že by to bylo pro mnohé jednodušší, že by bylo jednodušší, a dokonce žádané to, kdybych přišel do prostředí, kde pes žije, „louskl prsty“ a veškeré nežádoucí chování by zmizelo nadobro. Ale rozuměj, že podstata problému by zůstala, tedy disharmonie v prostředí, nebo ve člověku samotném. Ta stejná podstata, kvůli které by „onemocnělo“ dítě, které by se do takové rodiny narodilo, což souvisí také s veškerým bytím člověka do nejmenšího detailu. Souvisí to s tím, jak člověk přistupuje k energiím, k zaměstnáním, k veškerým vztahům, sám k sobě, ke zdraví či nemoci, s vlastním chováním a postupy a záměry. Vztah člověk/pes či psí chování pak pouze zrcadlí to, co člověk musí změnit, pokud chce najít ve vztahu se svým psem harmonii. Není totiž možné nalézt harmonii pouze v jednom vztahu, aniž by došlo k hledání harmonie na všech frontách bytí člověka. Proto nejsem psí trenér, neboť mi nezáleží na „nápravě“.
Proto není mojí prací „vyřešit něčí problémy“, nemám na to oprávnění, kompetenci, ani zájem. Mohu ale ukázat, že se dá komunikovat na úrovních, o kterých se mnohým ani nezdá, a to s jakoukoliv živou bytostí, nehledě na to, že pak takový vztah, kde se vyskytuje nějaký „nežádoucí skutek“, může být zdrojem důležitých informací o prostředí, ve kterém člověk žije, potažmo nebezpečných disharmoniích v něm. Pokud totiž pes svým chováním něco sděluje, má k tomu dobrý důvod, a jestli ho od takového sdělování odradíme trénováním, výchovou atp., uniknou nám ty nejdůležitější věci, které vypráví o nás samotných a také o příčinách.
Pak záleží tedy na tom, jestli člověk psa vyslyší, ale také na tom, jestli ho vyslyšet chce. Pokud mu jenom nerozumí a není to tedy pro člověka ten „pošuk“, co dělá problémy či ten „chudáček“, který je nemocný, a porozumět mu chce, nepotřebuje trenéra nebo doktora, ale slovník takové řeči, která umožní plnohodnotný dialog, dokonce mnohonásobně obsáhlejší, než-li umožňuje lidská řeč. Pokud člověk opravdu chce znát příčiny, pokud chce vyharmonizovat prostředí, nikoliv proto, protože má „nemocného/neposlušného psa“, ale proto, že není prostředí vyharmonizované samo o sobě, což je mnohem více nebezpečné, než následný jakýkoliv „problém“ se psem, což je tedy pouze následek a nenajde-li řešení ve svém okolí, pak ho může nelézt právě v RM.
Pokud tedy během seance dojde k tomu, že veškeré nežádoucí chování zmizí, není to proto, že je problém vyřešen, neboť v tu chvíli problém neexistuje. V prostředí, které jsem přinesl s sebou, se takový problém nenachází, nachází se v tom původním prostředí. O zbytek se postará dialog a systém dohod, na kterých se se psem domluvíme. To ale platí pouze a jedině v tomto novém prostředí. Stejně tak je z tohoto prostředí možno uvidět příčiny takového chování. Příčiny, které jsou ukryty v původním prostředí. Pokud člověk chce vyslyšet svého psa, ale nerozumí mu, může taková seance posloužit a ukázat, že to je možné. Nemohu ale nikoho nutit, aby po mém odchodu vytvořil takové prostředí, které by bylo harmonické, tedy optimální pro všechny obyvatele onoho prostředí. Otázka tedy není „jak se zbavit nežádoucího chování či skutku“, ale „jak vytvořit podmínky proto, aby samy odešly“. Proto nežádoucí chování mizí, ale o tom, jestli se vrátí či nevrátí, nerozhoduji já, ale člověk samotný, svým přístupem, snahou a ochotou přijmout vlastní informace.
„V mé práci nejde o to, jestli se vztah člověka se psem (pokud se bavím o vztahu se sem) zlepší, napraví či zkvalitní. Proto nejsem psí trenér či odborník na psí chování atp. To, jestli se vztah člověka a psa zlepší, či jestli se zlepší samotné (problémové) chování psa, je opět pouze vedlejší efekt mé práce, na což není primárně zaměřena má pozornost. Jelikož chování psa má vždy svou příčinu v prostředí, ve kterém žije, toto prostředí je pak cílem našeho zájmu a cílem, kam směřuje práce a energie, ať už se v něm nachází pes, či nikoliv. Pakliže člověk příjme tuto skutečnost a pochopí, že psí odborník (se kterým si mě lidé velice často pletou) není volba pro něho, neboť tu jde o prostředí, ve kterém žijí, pak se teprve navíc může během seance naučit, jak může být komunikace se svým psem obsáhlá, efektivní a obohacující. Následkem takové komunikace a harmonického soužití pak může člověk tento vztah užít jako odrazový můstek v rámci harmonizace prostředí, ve kterém se svým psem žijí.
Pokud někdo chce vytloukat klín klínem, má plno možností, jak to může udělat, ale v postupech mé práce taková položka neexistuje. Pak záleží, jestli člověk během seance vyslyší to, co mu sděluji já. Já ale nesděluji věci, které si vymyslím, nebo které jsou obecně známé. Sděluji věci, které se dozvím od psa či samotného člověka, (aniž by člověk tušil kolik informací o sobě sděluje), a z pohledu do původního prostředí. Pokud pak člověk takové informace příjme a vyslyší nejen psa, ale i sám sebe, pes už nikdy nebude potřebovat vodítko, či nebude útočit. To ale záleží pouze na tom, jestli bude ochoten pro takové výsledky vytvořit adekvátní prostředí, jestli ho bude budovat a opečovávat, učit se komunikaci, která je pro takové prostředí nezbytná atp. Nebo záleží na tom, jestli člověk takové prostředí bude budovat „správně“ či vůbec. Každé vrácení nežádoucího chování, nebo jeho náznak pak člověku připomene, že nekráčí správnou cestou k vytvoření takového prostředí, anebo v případě kompletního navrácení nežádoucího chování či skutku, že cestu opustil úplně, nebo v ní ani nezačal.
Nežádoucí chování je tedy darem, který poskytne pes člověku proto, aby se mohl navrátit tam, odkud člověk přišel, nikoliv problém. Záleží tedy na tom, na co je upřena pozornost a jaké priority a motivaci má daný člověk.
Postupem času, kdy jsem se sám učil takové prostředí tvořit a porozumět mu, se začaly naskytovat otázky i z jiných odvětví než vztahu člověka a psa, na které bylo možno nalézt odpověď v takovémto prostředí. V podstatě vyšlo najevo, že toto prostředí je v plné míře přenositelné do jakéhokoliv odvětví, oboru či oblasti, nejen lidské existence. Vyšlo najevo, že mezi veškerými těmito oblastmi existuje paralela, která má průsečík mimo jiné, právě v tomto prostředí. A tak jsem postupně začal takové prostředí (tedy dnes označované prostředí RM) aplikovat na jakoukoliv oblast života nejen člověka. Vyšlo najevo, že aplikace tohoto prostředí může být úplně stejně efektivní při práci nejen se psy, ale napříč veškerými odvětvími a oblastmi našich životů. Najednou už to nebyli jen lidé, (kteří mi volali s prosbou o pomoc), kteří měli „problémy“ ve vztahu se svými psy, (takové, které se nedařilo klasickými postupy vyřešit), ale i lidé, kteří vůbec žádné psy neměli. Neměli psy, ale měli problémy v různých vztazích, které se nedařilo dostupnými cestami eliminovat. Ať už se jedná o vztah k nemoci, ke zdraví, k tělu, k druhým lidem, ke svým dětem, k jiným zvířatům, k prostředí, ve kterém žijí, samy k sobě, či zkrátka k jakýmkoliv jiným nežádoucím problémům či skutkům.
A protože vím, že tyto informace jsou velice zavádějící, nechci dát prostor ke zbytečným spekulacím. Mým cílem není obsáhnout co největší prostor, prostoupit do všech oblastí a dělat od každého trochu. Ba naopak, soustředím se pouze na jednu a tu samou věc, pouze již dnes není podstatné, na jaký podklad se aplikuje. Jde tedy o to, že jakýkoliv nežádoucí skutek, z kterékoliv oblasti lidského života, se neustále promítá souběžně i ve všech ostatních oblastech. Tedy lépe řečeno, podstata jakékoliv nežádoucí situace či skutečnosti, je uložena ve všech oblastech stejně, to ale neznamená, že se ve všech oblastech projeví nežádoucími situacemi, nebo skutky, což ale neznamená, že se neprojevují. Nicméně takové projevení není na první pohled vidět, anebo takovému projevení není přikládána důležitost. A tak bolavé koleno může mít úplně tu stejnou příčinu a podstatu, jako útoky vlastního psa na vlastní slepice, neshody ve vztazích, neúspěch v zaměstnání, sklon k alkoholismu, nadváha nebo fyzické úpravy těla atd. Většinou pak člověk po letech přijde s tím, že má nějaký problém se psem, aniž by si uvědomoval, jak moc to souvisí s ostatními problémy, které má, které ale nebyly dostatečnou motivací cokoliv řešit. Nebo jim dokonce nebyla přikládána vůbec žádná důležitost, natož souvislost. Proto není možné vyřešit jenom jednu věc, má-li dojít k takovému vyřešení na základě nalezení příčiny a podstaty, která je vždy stejná. V opačném případě tedy dojde pouze k zamaskování následků v jedné z oblastí a následné zvýšení disharmonie vůči ostatním oblastem života člověka.
Proto jsou také oblasti, ve kterých RM působí, tak moc provázané a propojené, a nelze cokoliv řešit pouze na půdě jedné z nich. Ne každý je ale takovou skutečnost ochoten přijmout a někdo třeba opravdu stojí pouze o to, aby se jeho vztah se psem, dítětem, křečkem, k nemoci, zdraví, či vztah k jiné nežádoucí skutečnosti, zlepšil, aniž by musel cokoliv řešit v rámci svého obecného přístupu k životu, na úplně všech frontách, v úplně všech vztazích. Pak je pro něj nejlepší volbou nalézt odpovídajícího odborníka, zabývající se konkrétními případy, nikoliv spolupráce se mnou či RM. To je také důvod, proč lidé často velice nelibě nesou skutečnost, že se během „seance“ v rámci tématu „nežádoucí chování psa/bolavé koleno/vztah s dětmi atd. bavíme o tom jak, kam a proč člověk jezdí na dovolenou, jak vypadá jeho vztah k odpadům, jak je na tom s iluzemi, upřímností, odpovědností, láskou, zaměstnáním, trávením volného času, jak se stravuje atd. atd., aniž by tušili, jak moc „to“ s „nežádoucí skutečností“ souvisí na úplně všech existenčních úrovních. Ne každý chce ale takové informace slyšet, jenomže poskytování souvislostí, následných možností a postupů řešení je náplní mé práce. Samozřejmě se to ovšem týká všech odvětví RM, tedy i jakýkoliv produkt nebo výrobek, poskytnutý RM nese patřičné množství nejrůznějších souvislostí a netýká se to ani zdaleka pouze služeb. V rámci poskytování produktů RM, tedy například pořízení samotného kurníku či včelínu, nese určitý přesah, který musí být vždy zohledněn a pořízení musí odpovídat nejen potřebám a touhám, ale také smysluplnosti v rámci harmonie celého života člověka a prostředí, ve kterém se nachází. Což opět samozřejmě ne každý akceptuje či akceptovat chce, což je samozřejmě v pořádku, ne každý musí souhlasit s mou prací, nicméně mluvím o tom právě z důvodu toho, aby kdokoliv měl dostatečné množství informací či souvislostí, aby pak následně podobně nemusel naší spolupráce litovat, či aby se necítil podveden či dokonce okraden.
Více informací, foto a videogalerií na:
- Facebook: RM – Psi a lidé
- Galerie: Psi a lidé
