Z bosé chůze se začíná stávat módní záležitost, zprofanovaná, zneužívaná, neopodstatněná a absolutně nesmyslná. A to říkám z pozice někoho, kdo už téměř 10 let boty (až na výjimky) nenosí. V prostředí RM má ovšem bosá chůze naprosto stěžejní místo. K takovému místu se člověk ale nedopočítá přes otázky typu: je bosá chůze zdravá? je prospěšná? je příjemná? je přírodní? je přirozená? atd. Dalo by se říci, že se k tomuto místu člověk může přiblížit spíše otázkami typu: je chůze v botách zdravá? je prospěšná? je příjemná? je přirozená? atd. ovšem i když je výsledek diametrálně odlišný (ač se to na první pohled nemusí jevit), i přesto je více či méně zavádějící.
Především tedy nejde o to, jestli chodit bos ani o to, jestli nechodit v botách. Také nejde o to, z jakého důvodu chodit bos, neboť chůze bos ze špatného důvodu nepřinese „dobrého“ vůbec nic. Jde tedy o to, z jakého důvodu člověk nebude nosit boty. Pokud by se někomu zdálo, že „slovíčkařím“, určitě prostředí RM není pro něho a nic „dobrého“ (kromě pocitů pramenících z iluzí) mu nepřinese. Pokud vidíš v prvních třech větách tohoto odstavce čtyři diametrálně odlišné, oddělené a neslučitelné roviny, pak teprve pro tebe bosá chůze v rámci prostředí RM, může dávat určitý smysl a opodstatnění. Ovšem ani v tomto případě to není tak jednoduché, neboť čtvrtá rovina (z jakého důvodu nenosit boty) je pouze odrazový můstek, přes který se člověk může dopočítat dále. Může se dopočítat, že bosá chůze není lepší, než chůze v botách stejně jako se může dopočítat opaku a v obou případech je výsledek správný. Může se dopočítat ke kladným odpovědím otázek typu: je chůze v botách příjemná? je bezpečná? je zdravá? je prospěšná? je „hygienická“, je etická? atd. A stejně tak se může dopočítat ke stejně kladným odpovědím stejných otázek v rámci chůze bosé (v rámci bosé chůze lze dokonce najít více otázek a kladných odpovědí, než je to v případě chůze v botách, což je dosti samo vypovídající, ale také trochu zavádějící, neboť nelze říci, že bosá chůze je „lepší“, protože má ty samé benefity jako chůze v botách, a ještě spousty dalších).
Zdravotní stránka je pak mnohdy zásadním argumentem pro obě varianty (boty / boso chůze), což je v pravdě v obou případech argument neobhajitelný. „Vsadím boty“, že pokud udělám kontrolní stěr stavu nohou boso chodce a člověka chodícího v botách, více mikrobů, plísní, bakterií nalezne na noze pocházející ze zapařené a zpocené boty. To ale neznamená, že je bosá chůze lepší z hygienického či zdravotního hlediska, což poznáš hned, jakmile se takto budeš snažit argumentovat člověku, který sundá boty, poraní si pokožku, šlápne do prvního hovna, které potká, „dostane“ infekci a ukopne si oba place. Není to tak jednoduché, ovšem kladné odpovědi na jakoukoliv otázku musí být opět pouze vedlejším efektem lidského jednání, které je podřízeno správnému, optimálnímu a smysluplnému důvodu na všech „úrovních“. Tedy danému rozhodnutí musí také podléhat duchovní, mentální a fyzické rozpoložení, stejně tak jako adekvátní technika chůze (nelze se jí naučit přes noc, musí se pochopit, porozumět, ale také prodýchat), postavení pánve, kolenou a ramen, adekvátní dýchání, které je absolutně zásadní atd. Samozřejmě to samé platí pro chůzi v botách s tím rozdílem, že při bosé chůzi se jakékoliv disharmonie a nesmyslnost projeví mnohem rychleji. V žádném případě nejsem propagátor bosé chůze, už jen proto že vídám boso chodce chodit ze špatných důvodů, se špatnou technikou, což je v obou případech nezdravé a nebezpečné. To se pak dostáváme ke stejnému přirovnání jako v metafoře se skleníkem. Bosá chůze tedy není zdravá ani prospěšná a je dokonce nebezpečná, zdravou a prospěšnou jí může udělat až správný důvod a práce, kterou se k ní člověk prošlape. Stejně tak je nebezpečná móda obuvi „barefoot“, kterou můžeme přirovnat ke „katastrofě“ samonavíjecího vodítka pro psa, tedy „svobodě na vodítku“. Nedává to žádný smysl v principu, v jakém je to využíváno. To ale neznamená, že se barefoot“ obuv nedá efektivně využít, ale úplně v jiných konotacích, principech a za jiným účelem. Vídám neuvěřitelné množství lidí v „barefoot“ obuvi, kteří propadli módní mánii a propagandě (stejně jako v rámci fitness, bio potravin, diet, cvičení atd.) a kteří v ní „šmajdají“ jako v obuvi normální, a v tomto případě je „barefoot“ obuv nejen že nezdravá, ale dokonce extrémně nebezpečná“. O to nebezpečnější je, pakliže člověk střídá barefoot obuv s normální obuví, stejně tak je nebezpečná kombinace, pokud někdo střídá normální obuv s bosou chůzí. Ne že by to nešlo, či dokonce nešlo zdravě a smysluplně, pak ale je to opět podřízeno adekvátnímu důvodu, technice a příležitostem. Dá se uvažovat o kombinaci bosé chůze a chůze v „barefoot“ obuvi, ale pouze za určitých podmínek a opět pouze v případě smysluplnosti a adekvátního důvodu. Jde tedy o to, z jakého důvodu odložíme boty, a jestli takový důvod obhájíme v rámci vlastního potenciálu, a aktuální životní situaci.
Zabývám se touto problematikou téměř deset let, z nejrůznějších úhlů pohledu a určitý čas v botách, ať už jakýchkoliv strávím, ovšem dalo by se říci, že se takový čas pohybuje v řádu desítek minut ročně. To říkám mimo jiné proto, že určitý čas v botách musím strávit nikoliv z vlastní vůle, ale proto, že v opačném případě dochází k diskriminaci (což by ještě tak nevadilo), ale také k postihu. Vzhledem k tomu, že je (v Evropě) boso chodecká komunita (ke které se nehlásím a ani se s ní neztotožňuji) velice malá, a stejně tak komunita (se kterou se ztotožnit mohu) lidí, co „jen chodí bez bot“ (z dobrého důvodu), aniž by se oháněli přírodou, ezoterikou, životním stylem, propagandou, zdravím atp., je velice malá, ne-li takřka mizivá, nemám pocit, že by někoho zajímalo jak tyto tendence využít, a nikoliv je potlačovat, diskreditovat, trestat či diskriminovat, což je i jeden z důvodů vytvoření tohoto prostoru v rámci RM.
O bosé chůzi bych ovšem mohl mluvit celé hodiny a dny, stejně tak o tom, jak je možné chodit po dlouhá léta bos a vyhnout se zraněním, stejně tak co zranění mohou značit, o technice chůze, principech a důvodech a také důvodech „PRO“ stejně tak jako důvodech „PROTI“. To už je ale předmětem konkrétní spolupráce v rámci individuální či kolektivní formy.