Zabýváme se upcyklací/recyklací různých materiálů a surovin, a následným využitím těchto materiálů k výrobě a tvorbě nejrůznějších produktů a výrobků. Popravdě řečeno, si ale nejsem jistý, jak moc jsou tato slova (upcyklace/recyklace) zavedena v České republice, jak a v jakých konotacích jsou používána, neboť dlouhodobě žiji v zahraničí. Projekty, které tedy vznikají v České republice jsou totiž volným pokračováním na práci, kterou jsem se po několik let zabýval, ale ani zde to není místo konečné.
Moje absence a neznalosti místních poměrů bude možná určitým handicapem a v případě těchto dvou slov, tedy vysvětlím, jak je chápeme v RM, i když to možná není přesná definice.
Upcyklací tedy mám na mysli situaci, kdy dojde k nalezení určitého materiálu (např. stará prkna, plastové nádoby, kovové trubky, elektronické zařízení atd. atd., které nemají další využití, ale potenciál ano. Takový materiál „opravíme“, připravíme, či využijeme a použijeme například k výrobě něčeho nového, aniž by došlo ke změně stavu takového materiálu. Čili, pouze mu poskytneme „nový život“. Například prkno tedy zůstane prknem a bude jako prkno sloužit při následné dřevo stavbě, či dřevo výrobě. Pouze projde procesem revitalizace, tedy bude-li třeba se očistí, vysuší, obrousí, opálí, ořeže, ohobluje, vytahají se z něho hřebíky, sponky, šrouby, zbaví se plísní či hub atd. Ukáže-li se během tohoto procesu, že takové prkno nabývá potenciálu býti prknem, pak jím zůstane, v opačném příkladě postoupí k recyklaci.
Recyklací je pak myšleno to, že dojde ke změně stavu i potenciálu takového materiálu. Tedy například textil, který nebude mít potenciál býti textilem, rozdrtíme a využijeme jako výplň do „čehokoliv“. Stejně tak prkno, které již nebude moci jako prkno sloužit, kvůli přílišným defektům, rozdrtíme a následné kousky (piliny, hobliny) jsou využity k mulčování, k zásypu suchých záchodů, kompostů atp., nebo se z něho například připraví třísky na zátop.
V obou případech tedy jak při upcyklaci i recyklaci může jít samozřejmě o celou škálu materiálů či surovin. Téměř každá domácnost, organizace, společnost, společenství, podnik atp. vyprodukuje určité množství odpadního, nepotřebného, nevyužitého (mnohdy také „zdánlivě“ nevyužitelného) či nechtěného materiálu, který končí na nejrůznějších místech, aniž by o to tato místa ve své podstatě stála, nebo, aby bylo takové jednání prospěšné, či aniž by mělo jakýkoliv hlubší význam. Lidé, kteří jsou členy těchto společenství, se pak dají z určitého úhlu pohledu „rozdělit“ do několika skupin, z nichž na začátku jsou dvě. První, kterou tvoří lidé, kterým „TO“ je jedno a druhá tvořena lidmi, kterým „TO“ jedno není. V žádném případě nechci a nebudu označovat jednu z těchto skupin jako „lepší“, už jen proto, že je to relativní a myslím si, že to nelze.
(Člověk by pak mimo jiné musel řešit například paradoxní situaci, kdy by musel ohodnotit, zda je lepší přístup někoho, komu „TO“ je jedno a nic proto nedělá, versus přístup někoho, komu „TO“ jedno není, ale také s tím vůbec nic nedělá atp.)
V tomto ohledu se chceme vymezit jakémukoliv soudu, škatulkování či povyšování, a ani náš pohled a přístup nemůžeme a nechceme označit za „lepší“ či dokonce „správný“.
Ovšem to, co můžeme udělat, je najít mezi těmito dvěma skupinami tu, se kterou to mezi námi více rezonuje, což je skupina lidí, kterým „TO“ jedno není. Tato skupina by se pak dala „rozdělit“ na téměř nekonečné množství dalších skupin, se kterými to mezi námi bude opět méně či více rezonovat, ale v takovém rozdělování v rámci zachování srozumitelnosti již nebudu pokračovat a další souvislosti pak (možná) vyplynou dále.
Pokud někdo, z této druhé skupiny (jedno „TO“ není), je schopen nalézt možnosti, jak se o takový materiál smysluplně „postarat“, pak je asi vše v pořádku. Bavíme se totiž především o principu, kdy takové možnosti chybí, ale vůle nikoliv. A právě pro takové lidi, kteří mají tuto vůli, ale nikoliv možnosti, můžeme být třeba právě „MY“ zajímavou volbou. Přijde nám škoda, aby třeba někoho mrzelo, že se musí zbavit materiálu, (odpadního, nevyužitého, nepotřebného), který by se ještě dal využít, ale nemá možnost, jak se o to postarat, tak, jako to dříve mrzelo i nás.
I když je tento projekt a projekty s ním navázané spíše projekt evropský, vznikající už několik let, jsme stejně pořád víceméně na začátku, tím spíše v České republice. Materiálů, které dokážeme smysluplně zpracovávat a využívat, zatím není mnoho, nicméně se jedná o kov, dřevo, textil, některé druhy plastů, v určitých případech elektronika a mechanika, nebo odpad biologický a některé další. Následně také další materiály, které se teprve zpracovávat učíme, nebo využitelnost a možnost zpracování teprve hledáme.
Aby nedošlo k nedorozumění, rád bych zdůraznil, že pokud by nám chtěl někdo poskytnout jakýkoliv materiál, na oplátku nenabízíme vůbec nic. Neboť v tom případě bychom si nerozuměli. To jsme my, kdo něco poskytuje, a to i když je to pouze možnost, jak si smysluplně poradit s něčím, co je někomu líto vyhodit, ale nemá, nevidí, nebo ani nehledá či nenachází jinou možnost. Ano, pro někoho to může být zajímavé, stejně tak jako pro druhého směšné. Nicméně už se mi několikrát stalo, že společnosti, produkující spousty odpadu, (který by se dal ještě dále zpracovat, a který takové společnosti bez mrknutí oka a lítosti, po několik let chladně vyhazovaly do popelnic a kontejnerů), se nám tento odpad snažily „draze“ prodat poté, co jsme vyjádřili lítost nad tímto jednáním a zájem o takový materiál. To ale není filozofie, kterou kráčíme. My poskytujeme možnost, kterou nemusí nikdo využívat, bude-li tak ale činit, tak pouze proto, že sám chce, nebo že mu takové jednání dává smysl, nikoliv proto, že na tom chce něco vydělat, stejně jako to není naším cílem. S takovými lidmi k interakci a dohodě dojít z mnoha důvodů nemůže. Také musím zmínit fakt, že pokud by chtěl této možnosti někdo využít, tak jedině s absencí jakýkoliv zištných a prospěchářských tendencí.
Naším cílem není profitovat a parazitovat na konzumně zaměřeném společenském systému a do nekonečna odebírat spousty odpadu, který bude do nekonečna vznikat. Nýbrž pouze dát možnost lidem, kteří se snaží odpad nevytvářet (nikoliv z ekologických důvodů, ale prostě proto, že jim to nedává smysl) anebo pouze v míře s klesající tendencí, kteří zároveň mají vůli najít pro takový materiál další využití, ale samotným se jim to nedaří.
A protože je tato možnost to jediné, co můžeme „nabídnout“, je nám jasné, že to bude pro spousty lidí „málo“. Pokud ovšem bude možnost, kterou nabízíme (lépe řečeno, kterou můžeme za určitých podmínek spíše poskytnout), s někým rezonovat, jsme otevření k jakémukoliv dialogu, dohodě, či interakci. Z praxe také vyplývá, že například o poštovné, dopravné, či odvozu takových materiálu se můžeme po domluvě podělit, či pokud si to druhá strana nemůže dovolit tak zajistit, či uhradit na naše náklady apod. Stejně tak můžeme podstoupit diskuzi na téma částečné, většinové či celkové kompenzace ztráty, která by takovýmto poskytnutím poskytovateli reálně vznikla (např. princip „šrotovného“ atp.). Mluvím, ale stále o interakcích, nebo dohodách, nikoliv spolupráci. Není však vyloučeno, že by k nějaké (třeba i významnější spolupráci) do budoucna nikdy nemohlo dojít.
Materiály
Materiál nejrůznějších typů aktivně hledáme, svážíme, třídíme, organizujeme, čistíme atd., nicméně ale v každém případě záleží na naší skladovací kapacitě, která je prozatím do značné míry velice omezená, což je jedním z vůbec našich největších limitů, neboť musíme mnohdy materiál se spoustou potenciálu „odříct“. Materiály také můžou sloužit nikoliv pouze k další výrobě, zpracování či recyklaci u nás, ale také poskytujeme možnosti samostatného poskytnutí či sdílení tam, kde jich bude třeba, či tomu, komu přijde smysluplnější užívat materiál „recyklovaný“, než si jít pro „nový“ do obchodu.
Plast
Jedná se především o upcyklaci, neboť efektivně recyklovat plast zatím neumíme. Nicméně v rámci upcyklace hledáme využití téměř pro cokoliv. Od plastových kelímků, které se dají využít např. jako semenáčky, přes věci (v jednoduchém principu) jako např. igelitové tašky (aniž bychom hledali konkrétní využití, ale můžeme je poskytovat někomu, komu chybí a nechce svým nákupem další takové tašky podpořit následnou další výrobu, až po různé zbytkové, nevyužité či přebytečné materiály. Stejně tak nás třeba zajímá materiál, který je svojí podstatou zajímavý, ale využití nemá, ale dalo by se takové využití následně najít.
Dřevo
V tomto případě se jedná téměř o jakoukoliv formu tohoto materiálu, jenž dokážeme efektivně zpracovat, využít či popřípadě recyklovat.
Kov
V tomto případě dochází při zpracování a recyklaci, oproti „dřevu“, k více limitům. I když můžeme mluvit jak o recyklaci, tak o upcyklaci. V rámci upcyklace můžeme hovořit o celé škále zbytkových, nepotřebných, starých, nevyužívaných materiálů, které mohou být využity k výrobě či dalšímu zpracování, tak recyklaci (trubky, tyče, plechy atp.). Ovšem v tomto případě neumíme recyklovat kyblík starých rezavých ohnutých hřebíků, které i od nás putují přímo na sběrný dvůr. Mám namysli recyklaci, kdy nějaký materiál nevyužijeme v jeho původním znění, ale dá-li se použít nějaká část, tak jí vyříznout, obrousit, a následně z ní vyrobit nářadí, náčiní, součástky, spojovací materiál, nebo určitý výrobek potřebný pro jiný „projekt“, atd., nebo takový materiál použít k opravám čehokoliv. Nejen pro tyto účely máme k dispozici vybavenou a plně funkční kovodílnu, ale také kovárnu s polní výhní. Tato kovárna znásobuje možnosti a efektivitu zpracovaní nejrůznějších zbytků. Je důležitým článkem k výrobě, ale především k recyklaci, neboť téměř cokoliv kovového se dá vždy překovat, opravit anebo překovat v jiný použitelný produkt. Např. starý, rezavý majzlík s ulomeným hrotem nalezen na smetišti může být zbroušen, překován a opět nabroušen tak, že bude opět jako nový. Starý rezavý a nepoužitelný vrut může být překován na „nový“ háček nebo hřebík. Tedy nakonec i jednotlivé staré rezavé hřebíky mohou být překovány na téměř cokoliv (háček, spona, ozdoba atd.).
Biologický odpad
V tomto případě můžu mluvit pouze o recyklaci, a tedy, jakéhokoliv biologického odpadu vhodného ke kompostování.
Tedy stojíme i třeba o jakoukoliv slupku, či odřezek z kuchyně, hlavně když nebude muset končit v popelnici.
Potraviny
Pro tuto oblast se vyvíjí samostatný specifický projekt, který je nicméně zatím ještě v začátcích vývoje. Nicméně, zatím tedy funguje pouze upcyklace a recyklace ve smyslu „záchrany“ jakýchkoliv potravin (základních, nejedná se o chemicky, průmyslově zpracované potraviny) s končícím datem expirace, kde nastává jistota, že nedojde k jejich uplatnění před datem expirace pro následné využití či poskytování. Stejně tak potraviny (základní…) již po datu expirace, které se dají ještě využít ke krmení „hospodářských“ či domácích zvířat, či uplatnit v procesu kompostování či poskytování ke stejným účelům.
V druhém případě se pak jedná o vlastní sběr např. ovoce, bylin, či hub.
Textil
Jedná se o upcyklaci i recyklaci textilního materiálu, ať už jde o zbytky z výroby (nějaké firmy či společnosti), či jiný nevyužitý, nechtěný, nepotřebný, textilní materiál, který nemá využití, nebo je jeho další zastávkou popelnice.
Elektronika
Kapacita pro tuto oblast je zatím velice malá, ale jedná se o věci, které se teoreticky dají opravit a následně dále využít a poskytnout. Nebo v rámci zjištění, že v procesu opravy nelze docílit úspěchu, postoupí k recyklaci a během třídění a rozebírání k rekuperaci některé samostatné části, pro které se využití ještě bude dát nalézt.
Mechanika
Prozatím platí stejná kritéria, jako v případu elektroniky.
Další
Do této složky patří další jakýkoliv výše nezmíněný materiál, nářadí, náčiní či věc, pro kterou třeba využití najdeme, či kterou dokážeme zpracovat, opravit či následně dále poskytnout, nebo sdílet.
