Zhruba 15 let pracuji s lidmi na nejrůznějších “nevyřešitelných” záhadách, týkajících se z malé části třeba i psů a jejich nežádoucího chování, zdravotního stavu nebo jiných skutečností. Nejsem ale psí trenér, ani nic jiného “psího”. Psi netrénuji, necvičím, nevychovávám, ani jinak nemanipuluji. Během téměř 15 ti leté praxe, převážně v zahraničí, jsem se mimo jiné zabýval také prací s lidmi a jejich psy, kteří se ocitli ve složité situaci, která vyústila třeba například extrémním chováním či zdravotním stavem jejich psa. A pakliže nezabraly žádné dostupné možnosti, psími trenéry počínaje, přes odborníky na psí chování, až po zaříkávače psí duše, nebo šarlatány či snad dokonce “psí” psychology a jiné další mudrlanty (nebo veterináře, kteří nepatří do výčtu mudrlantů), pak se obraceli na mne. Neznamená to, že jsem lepší volba, že mám lepší řešení pro každého, ba naopak. Znamená to, že se jedná o naprosto diametrálně odlišný přístup, než tomu tak je, v rámci výše uvedených možností, s kdejakým zaručeným “psím“ odborníkem a “psím“ specialistou. Není to tedy lepší, natož pro každého. Záleží na tom, co kdo hledá a na čem mu zaleží. A z 15 ti leté praxe jasně vyplývá, že můj přístup nehledá téměř nikdo a lidé se na mně obracejí, až když jim „teče do bot“. Tedy pokud má někdo zájem, nebo vůli trénovat, cvičit a jinak vychovávat psy, určitě mu nestojí můj přístup za pozornost. Pakliže ale hledá určitý přesah a podstatu komunikace (nikoliv ale podstatu, o které hovoří jakýkoliv psí “odborník”), možná by o tom mohl letmo uvažovat.
Jak jít na procházku se psem bez vodítka, ale nikoliv v anarchii “na volno”.
