Úvodem

V první řadě bych chtěl podotknout, aby každý, kdo čte tyto řádky, neopomněl brát v potaz rezervu a odstup od slov jako takových, tím spíše ten, kdo zatím ani netuší, proč začínám právě těmito slovy, nebo snad to, jak a proč slova vůbec používám, či k čemu mají nejen v tomto případě sloužit. 

Mohl bych mluvit o společnosti, společenství, komunitě atp., ale v každém případě by to bylo velice zavádějící, neboť Rustymonde může být místem jednoho jediného člověka, či dokonce vůbec žádného, aniž by to na princip podstaty vzniku, fungování či existence Rustymondu mělo jakýkoliv vliv. 

Mohl bych také hovořit o tom, že Rustymonde není tvořen komunitou (společností, společenstvím atp.), ale naopak, že komunitu sám tvoří, ale stejně tak by to bylo zavádějící a v podstatě nepravdivé, neboť tvorba, či vznik jakési komunity, je pouhopouhým vedlejším efektem, který není ve své podstatě nikterak důležitý, natož aby na její vznik byla kladena jakákoliv pozornost či cíle. 

Mohl bych pokračovat velice dlouho výčtem toho, čím Rustymonde není, i když by se na první pohled mohl jevit opak. Také bych mohl vysvětlovat, proč je jednodušší uvézt to, čím Rustymonde není než to, čím Rustymonde je. Anebo mohu napsat předešlé dvě věty proto, aby maximální množství souvislostí mohlo být i tak přeneseno. V žádném případě si nechci hrát se slovy, či slovíčkařit, natož být tajemný či něco schovávat. Pouze dodržuji principiální smysluplnost nejen vzniku, ale i podstaty RM. 

Pokud budeš brát (v maximálně možné míře) v potaz předešlé řádky a jejich podstatu, možná uvidíš, proč jedním slovem, které se pouze blíží tomu, čím Rustymonde je, je „prostředí”. Prostředí, které je vytvořeno na základě bazálních přírodních principů a zákonitostí. Prostředí, které se vyvíjí, roste, učí se, sbírá zkušenosti a to, aniž by bylo důležité jakékoliv následné uvědomělé lidské zapříčinění či povědomí. 

Pokud se tedy budeme bavit o “prostředí”, aniž bych si liboval v následujících výrazech, použiji je z důvodu upřesnění. A tedy, jedná se o prostředí „simultánní či paralelní“ vůči jakémukoliv jinému prostředí, nikoliv ale v žádném případě „alternativní“. Stejně tak „prostředí”, které může být ve své podstatě symbiotické či harmonické vůči ostatním prostředím. 

Rozumím, že tato slova mohou být zmatečná či nepřehledná, nicméně je to mimo jiné z důvodu toho, že se nejedná o představení či popis nebo prezentaci, která by snad měla umožnit oslovení (někoho) či snad pochopení principu existence a fungování Rustymonde (dále také jen RM). Jedná se pouze o úvod, který umožní každému zjistit více, bude-li mít zájem a stejně tak neobtěžovat toho, kdo zájem mít nebude. Přeci jenom, aby člověk pochopil určité prostředí, musí v něm nějakou dobu žít, aby v nějakém prostředí žil a mohl ho vůbec pochopit, musí k tomu mít dobrý důvod, ale především musí sám chtít. 

Zaměření 

Pochopitelně takové prostředí nevzniklo proto, aby tu bylo, nýbrž proto, aby mimo jiné poskytlo možnosti závisející na specifických výchozích podmínkách. Takové možnosti, které by jinak nebyly dostupné.  Můžeš si to představit jednoduše, například jako výstavbu skleníku v zažitém, běžném prostředí, ať už v jakémkoliv slova smyslu, kterým může být tedy například, obyčejná zahrada.  V takové zahradě se například nebude dařit vypěstovat papriku. Pakliže ale postavíme skleník a vytvoříme tak specifické prostředí o specifické teplotě, vlhkosti, světle, „kyselosti“ půdy atp., takové prostředí vypěstování paprik umožní. Prostředí skleníku ovšem nebude nikterak narušovat samotné původní a výchozí prostředí, ale dokonce se budou navzájem tato prostředí obohacovat. 

Nicméně se jedná o metaforu, jejíž přesah na tomto příkladu uvidět nelze a k jehož pochopení vede cesta dlouhá a velice příkrá (i když tě rozum bude 100krát přesvědčovat o opaku). O metaforu, která ve své zjednodušené verzi je dokonce téměř nepřenositelná. Pakliže ale rozumíš principu skleníku, můžeš letmo ucítit, čím je, a proč vznikl Rustymonde. Pokud je tedy Rustymonde „skleník“, co je pak tedy onou „paprikou“? 

Ve skutečnosti tu ale o papriku (pěstování) nejde, nýbrž o samotnou „nemožnost úspěchu“ díky absenci adekvátního prostředí. Čili postavením skleníku dojde k možnosti vypěstovat nejen papriku, ale stejně tak dojde k vytvoření potenciálu, který se nemusí projevit pouze na možnosti vypěstovat papriku, ale třeba i lilek atp.  Nejde tedy o samotnou zeleninu či plody, ale v první řadě o pouhou možnost reálného úspěchu v novém prostředí, kdy původní prostředí úspěchu nepřálo, nebo ho dokonce neumožňovalo. Jenomže i toto pojetí je velice zavádějící a v širších souvislostech můžeme vidět, že zdaleka nestačí. Čili lépe řečeno Rustymonde tu není proto, aby nabízel chybějící možnosti, ale proto, aby mohl takové možnosti poskytnout, je-li ale ovšem splněna jedna důležitá podmínka, a tou je přítomnost samotné vůle a smysluplnosti. Tedy nejde o to pěstovat papriku, ani nabízet řešení, ale o poskytnutí adekvátního prostředí, je-li přítomna vůle a smysluplnost takovou papriku (lilek, okurky, atd) pěstovat. 

Tato metafora je velice těžko přenositelná do reálného pohledu, neboť je velice zjednodušená a omezená. Nemá ale za úkol osvětlit to, čím Rustymonde je, nýbrž pouze poodhalit princip jeho existence. Pokud se tedy budeme držet tohoto principu, můžeme se podívat, co taková paprika (lilek, okurka atd.) v této metafoře značí, lépe řečeno, co značí touha a vůle samotnou papriku (lilek atp.) vypěstovat, a to právě za použití adekvátního prostředí, pouze díky jemuž může dojít k úspěchu. 

Spolu s tím, jak RM roste, rostou a přibývají i oblasti v něm obsáhlé a pro každého může onen skleník značit něco jiného. Protože by ale bylo relativně obtížné dodat potřebné množství souvislostí k tomu, aby bylo vidět do těchto skleníků, vezmu to trochu z jiné strany. 

Rustymonde je prostředí vytvořené pro nepotřebné, nevyužívané, nechtěné, nefungující, neúspěšné, zdánlivě nevyužitelné věci, živé bytosti či jiné skutečnosti, pokud jsou ale ovšem splněny podmínky pro možnou interakci. 

Abychom si rozuměli, nejedná se o žádnou formu záchrany, pomoci, charity či ekologie. Jde pouze o možnost naplnit nejen dílčí potenciál určité existence prostřednictvím využívání prostředí, které je tomu uzpůsobeno, nehledě na formu dané existence. 

Smetiště jsou plná nejrůznějšího materiálu, který ještě zdaleka nenaplnil svůj potenciál, ať už se jedná třeba o dřevo, plast, kov, nebo třeba biologický odpad atp., a to jen proto, že prostředí, ve kterém se nachází, takové naplnění potenciálu neumožňuje. Staré prkno, které je pokryto hlínou, plísní, je plné hřebíků atd., je nechtěné (kdyby bylo chtěné, nebylo by na smetišti). RM je místem přesně pro taková prkna. Jenomže i samotné smetiště a prkno je v tomto příkladu kromě názorné ukázky, navíc také další metaforou. 

Každý si dokáže představit smetiště, ale tato představa může mít spousty možností přesahu a úrovní. Smetiště, kde se hromadí materiální věci fyzického světa zná každý. Kde se ale hromadí nepotřebné, nechtěné, nevyužívané, neúspěšné atd. věci světa mentálního či duchovního? Smetiště pro taková místa neexistují, to proto, že je nelze utvořit. Nelze je utvořit právě ze stejného důvodu, proč jsou nebezpečná smetiště materiální, a to v rámci všech úrovní. Co kdyby bylo možné vyhodit do popelnice třeba takový strach? Nebo nemoc, bolest, nežádoucí chování, smůlu, neštěstí, neúspěch, problémy, úzkosti, strádání, nenaplněné touhy, či nežádoucí skutky nebo situace atd. Víš, jak by taková smetiště vypadala? Byla by přeplněna hromadícími se věcmi, do kterých bys ty sám dennodenně přispíval, aniž by ses zamyslel, zda je to v pořádku. To, že tu taková smetiště nejsou neznamená, že se tyto věci nikde nehromadí. Hromadí, hromadí se v myslích a tělech každého člověka, který kdyby měl možnost je vyhodit na smetiště, tak by to udělal. Jestli ty jsi mezi nimi? Jsi. 

RM ale není místem, kam mají směřovat tyto věci, neboť by se v tomto případě sám RM stal smetištěm. Ba naopak, RM je prostředí, kde veškeré nechtěné věci nechtějí být vyhozeny a zlikvidovány, ale naopak zpracovány v rámci maximalizace jejich potenciálu, ať už jde o věci materiální, mentální, či duchovní. 

„Existuje totiž pomyslné smetiště téměř čehokoliv.“ 

Jednou malou částí náplně mojí práce (a podstaty existence RM) je jakási „práce“ se psy a lidmi, kteří s nimi žijí.  Z určitých důvodů, které nejsou pro teď podstatné, používám příklady z této práce jako modelové, pro naznačení principů, které jsou základem k možnému budoucímu pochopení. I když ve většině případů se má práce psů netýká vůbec, neboť lidi, se kterými pracuji, psa vůbec nemají, nebo není vztah se psem to, co je právě trápí.  Jindy zase pracuji za pomoci psů (vlastních) tam, kde může taková spolupráce „pomoci“, i když se nejedná v žádném případě o práci v rámci vztahu člověka se psem. No a jindy pracuji se psi, kteří žijí s lidmi, ať už v rámci vztahu člověk/pes, či např. nežádoucího chování psa, ale také třeba v případech, kdy je pouze vztah člověka a psa použit jako výchozí vztah pro porozumění nějaké jiné „nežádoucí skutečnosti či nějakého vztahu“, které se zdánlivě třeba vztahu člověka a psa vůbec netýkají (zdraví, láska, pochopení, komunikace atd). Nicméně je to velice komplexní, a tak se to popravdě neustále různě prolíná. Tak tedy, jak se týká ono pomyslné smetiště například takových psů a vztahů s nimi? 

„Nežádoucí“ chování či skutek, (neposlušnost, agresivita, bojácnost, nemohoucnost, nemoc, nežádoucí reakce atd., atd.), je podstatou a hlavním obsahem takovýchto pomyslných smetišť. Mohou s těmito věcmi lidé bojovat jakýmkoliv způsobem, od léčení, přes trénování, či alibistické schovávání onoho chování či skutku atd., ale nemůžou je jednoduše „vyhodit“ do popelnice. Vždy se tedy dostáváme do stejné roviny a to, že takové chování či skutek je „problém“, a tedy, kdyby se ho šlo jednoduše zbavit, tak by to lidé neváhajíc udělali, a to i ti, kteří se navýsost tváří, že žádný problém nemají a naivně se to tak snaží namluvit sami sobě i svému okolí. 

Dostáváme se tedy k podstatě vzniku prostředí Rustymonde. Pokud se tedy bavíme o psech a lidech s nimi žijícími, kteří se potýkají s jakýmikoliv problémy, můžeme popsat některé zásadní předpoklady, které umožní potenciální spolupráci. Jedná se tedy o lidi, kteří se potýkají s určitými problémy a v rámci okolí, ve kterém žijí, nedovedou nalézt řešení napříč celým spektrem dostupných možností. Tj. nedostane se jim uspokojivé, či žádné pomoci, ač vyvinou maximální možnou snahu a vůli takové řešení či odpovědi na své otázky nalézt. Zkusí hledat pomoc mezi nejširším spektrem odborníků (lékařů, trenérů, šamanů, psích zaříkávačů, alternativních postupů, koučů, psích škol atp.). Pakliže ve svém okolí či prostředí (můžeme v tomto případě použít i slovní spojení např „v sociálním systému“) nenaleznou řešení, ale vůle a touha přetrvá, pak teprve zvažují možnost spolupráce se mnou. Ve druhém případě to jsou lidé, kteří takovou pomoc či odpověď na své otázky, ve svém okolí či prostředí ani hledat nechtějí, neboť z vlastního pocitu či předešlé zkušenosti s nimi možnosti z takového prostředí nerezonují. V tom případě se obrátí na mě, nicméně ač se to může zdát jako banalita, musím opět důrazně podotknout, že se nejedná o řešení alternativní, nýbrž paralelní. Tedy pokud bychom využili znovu metaforu se skleníkem, není možné například vysadit semínko papriky ve skleníku a po úspěšném vyklíčení rostoucí rostlinu ze skleníku vyjmout a přesadit do záhonu na zahradě, respektive možné to je, ale není možné docílit úspěchu. 

Pokud tedy rozumíš metafoře se skleníkem, uvidíš, že pro zajištění úspěchu musíš dodržet dané principy. RM je tedy z jednoho pohledu prostředím, ale neváže se na žádné konkrétní místo, ba naopak. Zároveň ale musím podotknout, že principy a „pravidla“ v tomto prostředí fungují diametrálně odlišně než v jakémkoliv jiném prostředí. Stejně tak, jako se můžeš  tisíci nezdařilými pokusy pokoušet vypěstovat spousty paprik na klasickém záhonu po dobu několika let a ve skleníku bez větší námahy dojde k vyklíčení a velké úrodě hned na poprvé, stejně tak během spolupráce např. se psem, který podstupoval tréninkové seance, práci s odborníky, tréninkové postupy, převýchovy atd. po dobu několika let, aniž by došlo k jakémukoliv či dokonce vůbec nějakému nebo chtěnému zlepšení nežádoucího chování (pokud se nebavíme o zamaskování „problému“), dochází k takovému přerodu během několika málo minut a to i za předpokladu, že se to po roky jevilo jako nemožné, či dokonce tak pravil kdejaký odborník. 

Někteří lidé hovoří o zázracích, jiní o tom, že snad já sám disponuji nějakým „nadpřirozeným“ darem. Ani v jednom případě se ovšem ani zdaleka nedotýkají pravdy.  Nejen že nedisponuji darem, ale ani o zázrak z logiky věci jít nemůže. Je to v podstatě jednoduché, ale nesmírně složité a hned záhy se pokusím vysvětlit to, co jen zdánlivě vypadá jako typický oxymóron. 

Prostředí, ve kterém pracuji, podléhá zákonitostem a přírodním principům stejně, jako každé jiné prostředí, rozdíl je ale v tom, že tato pravidla a principy nefungují tak, jako v běžném prostředí, nebo tak, jak by si kdokoliv jen dovedl představit. Pochopení takového prostředí je tedy nesmírně náročné, i když z principu to tak být nemusí. Záleží totiž na každém „pozorovateli“, a především na míře odklonění od vlastní podstaty života, neboť pro pochopení je podstatné takové odchýlení odpracovat. Množství práce, které pak na člověka čeká, je přímo úměrné k velikosti danému odklonění. A proč je to jednoduché? Protože při práci pracuji právě v tomto paralelním prostředí. Je to jako bych přinesl do domácnosti, kde panuje strach, nejistota, neúspěch atp. v rámci nežádoucího chování psa, malý skleník. Skleník s dokonalým prostředím na zajištění úspěchu. To proto např. pes, který třeba po roky zabíjí a útočí na slepice či kočky, a žádný z tréninkových postupů a odborníků takové chování nedokázal dočista vyřešit, takové chování během několika minut zmizí, což se projeví třeba tím, že pes (bývalý zabiják slepic) po pár minutách usne v kurníku za přítomnosti samotných slepic, aniž by o ně jevil jakýkoliv zájem. 

Jenomže pak záleží na správně zvolené otázce. Přestane takový pes s útočením na věky věků? To je právě jedna z otázek, která mimo jiné zamezí tomu, na co se takový tazatel ptá. Adekvátní otázka vypadá jinak a tedy, zvládne člověk udržet prostředí (skleník, který jsem přinesl) na věky věků? Pak teprve můžeme odpovědět na původní otázku, ale na odpovědi již nezáleží, je podřízena druhé a adekvátní otázce. Pakliže člověk takové prostředí udrží, ba či dokonce vybuduje, pak jeho pes už nikdy na slepice nezaútočí. V opačném případě, po mém odchodu, pes zaútočí na slepice při první příležitosti. Opět se totiž dostáváme k formě a adekvátnosti otázek. Jak vysvětlit psovi, aby neútočil na slepice? Nebo raději, jak vytěžit informace ze spolupráce, tak aby nedošlo ke zborcení skleníku či principu jeho fungování? Je potřeba dávat dobrý pozor, když sděluji, že nejsem psí trenér, ani žádný jiný psí odborník. Obvykle jsou lidé nadšení, když například během několika málo minut leží na gauči vedle sebe dva psi, co se chtěli poslední rok zabít pokaždé, když se viděli. Nadšení ale padá, jakmile zjistí, proč se chtěli zabít a proč najedou bez trénování, cvičení a výchovy spolu vycházejí. Druhá věc totiž je, že pokud člověk nechce přijmout náplň mojí práce se vším, co obnáší v celé její obsáhlé komplexnosti, což v žádném případě není cvičení psů, a to ani když je námětem spolupráce třeba například „nežádoucí chování“ psa, a já mu pak povím souvislosti, proč  dochází k určitým „nežádoucím skutkům“, pak je člověk nadšený, že vidí např. výsledky u svého psa, ale zároveň znechucený, protože si myslí, že lžu, že ho chci okrást, zmanipulovat, podvést atd., a pouze zneužívám to, že jsem šikovný psí „cvičitel“. Myslí si že lžu, když se dozví s čím vším a jak moc „nežádoucí skutek“ souvisí, jak moc těžká práce ho čeká a jak moc je příčina ukryta v jeho okolí, přístupu a slabostech, jak moc se takové „nežádoucí chování“ vůbec netýká jeho psů či jak moc velké změny ho při odpracování čekají, má li dojít k „harmonickému úspěchu“. Proto je potřeba, aby člověk věděl, proč chce spolupracovat právě se mnou či s RM, a aby věděl, jestli se chce podívat do souvislostí i za cenu toho, že to nemusí být příjemné, neboť se dozví věci, které třeba nevěděl, nebo se dozvědět bál a následně bude chtít pracovat na svém prostředí i za cenu toho, že to bude mnohdy velice těžké. 

„Nikdo jiný to ale za nás neudělá“ 

Záleží na každém, jestli se chce dostat z iluze, či iluzi naopak budovat. V každém případě budování iluze je mnohem příjemnější (do té doby, než praskne, pak je ale mnohdy nahrazena další iluzí vystavenou o něco pevněji atd.), ale tuto cestu v žádném případě neposkytuji, ať už jde o jakoukoliv formu spolupráce. 

Také je potřeba mít neustále na vědomí, že samotný skleník nezaručí dobrý výsledek, pokud ty sám nedodržíš principy jeho fungování. (To platí samozřejmě stejně tak pro mě). Pokud nebudeš větrat, zalévat, hnojit, stínit atp., samotný skleník se stane pro rostliny peklem, ve kterém se přes jeho obrovský potenciál rostliny upečou či uvaří, čili takové prostředí bude za nedodržení podmínek mnohonásobně „nebezpečnější“ než samotné původní, výchozí prostředí. Prostředí RM podléhá ale obrovské míře pravidel, principů a souvislostí, nelze je pouze shrnout na větrat, zalévat, hnojit a stínit. Dokonce jsou tak obsáhlá, že zasahují do všech existenčních úrovní. Záleží tedy na tom, jestli člověk takové prostředí budovat chce, i s tím vším, co taková práce obnáší, či jestli chce, aby jeho „pes pouze neútočil na slepice“, aniž by chtěl porozumět souvislostem, pracovat na každé disharmonii atd., a tedy, pokud by si mohl „koupit“ odstranění „nežádoucího chování“ aniž by znal, řešil či vyřešil příčinu a podstatu takového chování, prostě by to jednoduše udělal, neboť to je to oč mu jde. Tím se dostáváme k původním principům a podmínkám, které mohou zapříčinit určitou spolupráci. I když je tu RM pro všechny, není pro každého. Vysvětlení a pochopení tohoto oxymóronu už ale nechám na tobě. 

Z předešlých řádků snad ovšem vyplývá, že nejsem psí trenér, ani kouč nebo zaříkávač, natož odborník. Necvičím psy a neučím nikoho, jak je cvičit, dokonce neučím vůbec nic. To ale neznamená, že se člověk při naší spolupráci nemůže něčemu naučit, ať už je to třeba samotná komunikace se psem, či to, jak smysluplně utvořit dohody, které zajistí harmonické soužití na všech úrovních. 

Doufám, že pochopíš, proč ty předešlé řádky a proč tato forma. Jak jsem říkal, i když jsem použil konkrétní příklady, šlo také o metaforu. Také jsem uváděl, že se psy pracuji jen z jedné malé části. To proto, že nejsem psí trenér. V podstatě nezáleží na tom, jestli jde o psy nebo cokoliv jiného, co je bráno jako „problém“, pro který se nenachází řešení. Stejně jako o psa s nežádoucím chováním, může jít o děti, o děti jejichž chování působí vrásky svým rodičům (ať už mají jakoukoliv diagnózu), ale rodiče v daném prostředí nenachází řešení a odpovědi na jejich otázky. Může jít také o nemoc, bolavé koleno, neúspěch, strach, strádání a různé „nežádoucí“ situace a skutky. V takových případech, tedy, když lidé už dále nechtějí vyhledávat spolupráci s různými odborníky, psychology, léčiteli, doktory, šarlatány, kouči, trenéry, terapeuty atp., mají možnost se na mě obrátit. Ovšem pozor, nikterak nerozporuji práci kohokoliv z předešlého výčtu, či snad zpochybňuji jejich postupy. V žádném případě nejsou má slova myšlena tak, abych se vůči práci jiných lidí, jakkoliv vymezoval. Tím spíše, že některé postupy či služby občas velice rád podstoupím či využiji (např. lékaře). Mluvím o principu, kdy lidé pouze nenacházejí to, co v rámci těchto možností hledali. Nicméně, jak už jsem říkal, RM není další alternativní možností, ale možností paralelní. 

Nicméně nebudu v dalším rozvádění pokračovat, neboť kdokoliv bude mít zájem, bude se moci dozvědět více, stačí jenom chtít a mít ten „správný“ důvod. 

Abychom si ale rozuměli, uvedu raději některé souvislosti na pravou míru. Já (ani Rustymonde) tu nejsem proto, abych někomu pomáhal, léčil, učil, radil atd., a to z jednoho prostého důvodu. To proto, že nejsem v pozici, kdy bych si to mohl dovolit, ale především proto, že to neumím, a ani má pozornost na to není zaměřena. To ale neznamená, že se pomoci v rámci spolupráce nikomu nemůže dostat, neboť podstatou není poskytovat pomoc, nýbrž jí nikomu potřebnému neodepřít. Pomoc, „uzdravení“, pochopení atp., je tak pouze vedlejším efektem mojí (naší) práce a podstaty existence RM. 

Tato část RM při práci se psi, je jen jednou z mnoha, kde může dojít k interakci a spolupráci. „Nechtěných věcí“ nebo nemožnost optimálního (hledaného) řešení je napříč všemi úrovněmi spousty a v podstatě je jedno, o jakou formu se jedná.  Vzhledem k tomu, že v prostředí RM plynou věci tak trochu „jinak“, tyto nechtěné věci se pak stávají předmětem zájmu. Ovšem takový zájem má svá pravidla a podmínky, kde prvním z nich je samotný fakt, že takovým „věcem“ v první řadě odpadá přívlastek „nechtěný“.  V prostředí RM nejde o to, aby nechtěné zmizelo, ale aby nechtěné (nově chtěné) poskytlo maximální množství informací a souvislostí o své podstatě tak, aby mohlo v rámci práce „odejít“, anebo nalézt a využít svůj potenciál.  A je jedno jestli jde o „nechtěné“, plesnivé, špinavé prkno plné rezavých hřebíků, „nechtěné“ chování ať už kohokoliv, či jakýkoliv „nechtěný“ skutek či situaci týkající se života člověka. 

Člověk, který bojuje s nemocí, s nežádoucím chováním, s neúspěchem, neštěstím atd., NEnalezne v RM to, co hledá. Pouze člověk, který příjme vše nechtěné jako zrcadlo a zdroj informací o něm samotném, který příjme vše nechtěné jako to nejlepší, co se mu může právě stát, může v tomto prostředí nalézt to, co ho dovede k harmonii bez boje, ovšem za předpokladu tvrdé práce, kterou mu naše spolupráce či takové paralelní prostředí může umožnit.   

V tomto prostředí není podstatné hledat řešení proto, protože nastane nemoc (nemohoucnost), nýbrž proto, protože je vlastní prostředí nemocné a nevyharmonizované. Pokud tedy ještě jednou použiji analogii s nemocí (a může si do ní člověk dosadit jakoukoliv nemohoucnost), v tomto prostředí není podstatné hledat uzdravení, nýbrž harmonizovat své vlastní prostředí, nikoliv z důvodu výskytu nemoci, ale naopak z důvodu přítomnosti disharmonie. Pokud tě bolí koleno a hledáš uzdravení, v RM ho nenajdeš. Není to princip, jakým toto prostředí funguje. Až teprve budeš hledat harmonii proto, protože ve tvém životě schází a patřičně na ní zapracuješ, uzdravení kolene bude pouze vedlejším efektem tvé práce. Pokud je zbavení se bolesti cílem, není toto prostředí pro tebe. To je jako pěstovat papriku na běžném záhonu a léčit její skomírání chemikáliemi, aniž bys viděl, že stačí změnit její prostředí, (vložit jí do skleníku), dodržet pravidla, principy a postupy tak, že se rostlina papriky sama „vyléčí“. 

Rustymonde ale neplní pouze roli poskytovatele prostředí, ale zároveň poskytovatele možností takových, které jsou v jiných prostředích nemožné. V dalších řadách pak poskytuje možnosti, jak se do takového prostředí zapojit, či s ním koexistovat. Má práce (práce RM) není jenom o tom poskytovat služby výše uvedené, ale také zadat podmínky pro vznik harmonizace v jakémkoliv odvětví nejen v rámci prostředí RM. V různých formách vzdělání, sportu, komunikace (ať už globální či verbální), architektuře, průmyslu, vztahů (ať už jde o vztah mezi jakýmikoliv druhy bytostí), nebo třeba zpracování odpadu atp. Ovšem v principech, pojetích a souvislostech, které si zatím nedovedeš ani představit, ale přeci jenom v bazálních principech přírodních zákonitostí a komunikace, které jsou pro člověka tak moc přirozené, a přitom tak vzdálené a neznámé.  V principech, na kterých je RM postaven a vytvořen. 

To vše ovšem za předpokladu, že i RM dodrží veškeré principy a dohody, na kterých je vystaven, tedy především naplnění svého potenciálu, a to z jednoho pohledu především takového, že své konání vždy obhájí v dialogu se svým „okolím“ (životním prostředím) pomocí argumentu, že jakékoliv jeho jednání nese svému okolí pouze benefity. Jednou z dalších možností RM je totiž možnost investování do našeho společného okolí. Tedy každý skutek, činnost, či záměr nese takovýto podtext. RM není vybudován za účelem zisku, ale naopak za účelem investování prostředků, práce, činností, aktů a různých forem zvelebování do našeho společného okolí. Naše okolí (unikátní kousek životního prostředí, ve kterém kdokoliv z nás žije), které spolu sdílíme, je tím nejpotřebnějším, na které RM cílí. 

Tj. v rámci pouhého principu, pokud RM například „vydělá“ nějaké prostředky, investuje je na koupi pozemku a na pozemku vysází louku, keře a stromy. Pokud nalezne, obdrží, zachrání stará prkna, na louce postaví včelín a včelí úly. Louky budou ale užívat nejen včely našeho včelínu, ale také další hmyz, motýli a jiné živé bytosti včetně lidí. Stejně tak jako naše včely nebudou opylovávat pouze naši louku, ale jakoukoliv louku či sad v okolí.  Přesah takového jednání, ze kterého vyvstanou benefity pro širší okolí, pak nejspíše vyplyne ze souvislostí. Stejně tak doufám, že slovo „naše“ (louka, včelín) je chápáno ve stejné konotaci, jako slovní spojení „naše okolí“, tedy nikoliv majetek RM.  Je to ovšem ale jen a pouze další příklad (metafora) toho, jakým směrem se jednání RM ubírá a v žádném případě tu opět nejde zdaleka jen o louky a včely, ale o nepřeberné množství domén, nejrůznějších forem a odvětví, které jsou s naším okolím spjaté.  Nicméně to tedy v žádném případě není myšleno tak, že benefity poputují jenom lidem, kteří se na existenci RM podílí, nebo budou podílet tak, jak je mnohdy mylně chápáno. 

Závěrem 

Pokud by měl někdo pocit, že mluvím až příliš v metaforách a v náznacích, nebo snad dokonce mluvím v hádankách, či jsou má slova trochu zamlžená, musím podotknout, že to má svůj důvod. Nejde tak ani o můj záměr, jako o samotný fakt, že cokoliv se RM či mé práce týká, není možné slovy jednoduše obsáhnout. Stejně tak bych rád podotkl, že RM stojí na základech principů, které nejsou obecně známy, a tak i na dále nebude překvapením, že nebudou lehce pochopeny, natož přijaty, ale také to, že jeho působení si nezakládá na jakékoliv bohulibosti. Tedy bohulibost může být opět pouze jakýsi vedlejší efekt, o kterém by se samozřejmě dalo sáhodlouze polemizovat. Jediné podstatné je smysluplnost, ovšem napříč všemi úrovněmi.  Také bych rád zdůraznil, že cílem mé práce a práce RM není v hledání následovatelů, podporovatelů, sponzorů, mecenášů, klientů ani investorů, či jakýmkoliv způsobem propagovat sama sebe. To ale neznamená, že se klientem či investorem atp. nemůže nikdo stát, ovšem pouze za určitých podmínek, které jsou v souladu s principem a podstatou vzniku RM. Cílem RM není tedy nabízet služby, produkty či servis atd. Nýbrž je pouze poskytovat tomu, bude-li takové poskytnutí harmonické a smysluplné, kdo projeví zájem a bude ochoten splnit podmínky.  Možná, že se to bude někomu zdát málo, sobecké, arogantní atp. nicméně věř, že to má svůj opodstatněný důvod, který se skrývá v podstatě a souvislostech možností, které může RM poskytnout. 

Stejně tak RM nikterak nelpí na skutečnosti, že aplikování nejen zmíněných principů a postupů je jedinou či dokonce správnou volbou pro každého. Dlouhou dobu byl projekt RM míněn pouze jako nástroj k dosažení dílčích cílů, které neměly podstoupit jakoukoliv veřejnou prezentaci, a to z mnoha důvodů. To, proč jsem se rozhodl pro zveřejnění některých (velice kusých) informací, a také tohoto textu, není z důvodu touhy po prezentaci, nýbrž z důvodu ponechání možnosti dostupnosti pro toho, s kým tyto možnosti budou rezonovat či budou takovému člověku potřebné. Veškeré poskytované, veřejné informace, které jsou v podstatě vytržené z kontextu a nemají téměř žádnou vypovídající hodnotu, slouží pouze a jedině k jedinému účelu, a tedy nikoliv k oslovení veřejnosti či šíření povědomí o RM, ale k utvoření jakéhosi „mostu“ k zajištění dostupnosti a propojitelnosti s tímto prostředím tomu, kdo bude mít reálný zájem či potřebu takové přemostění využít a vstoupit tak do interakce s tímto prostředím, ať už půjde o jakoukoliv formu a z jakéhokoliv smysluplného důvodu. 

Proto apeluji na čtenáře nejen tohoto textu, že není potřeba, ani v zájmu RM bez rozmyslu sdílet informace, které jsou veřejně dostupné. Jsou tu pro toho, kdo je aktivně hledá, či dokonce potřebuje, nikoliv pro toho, kdo je pouze zvědavý nebo snad dokonce pro toho, kdo hledá určité informace ze zištných či prospěchářských důvodů, aniž by s ním toto prostředí RM rezonovalo, či ho jakkoliv potřeboval. Aniž bych chtěl totiž kohokoliv strašit, velice záleží na správném důvodu jednání či hledání, neboť v opačném případě mohou být nalezené informace nejen kontraproduktivní, ale i více či méně nebezpečné. Nejen proto tedy já, ani RM nestojí o jakoukoliv reklamu či publicitu. Všechno má svůj čas a posloupnost. 

Důvodem jakési veřejné „prezentace“, která je, jak je zmíněno, velice kusá (má to svůj důvod), je tedy především to, aby byla zachována možnost „nalezení“ tomu, kdo aktivně hledá či potřebuje, a zajištění tak naplnění potenciálu vzniku RM, což je jediné zásadní. 

RM buduje projekty napříč různými doménami, úrovněmi či odvětvími atp., kdy velikost těchto projektů přímo závisí na zájmu a podpoře lidí, kteří se budou chtít na takových projektech jakýmkoliv způsobem podílet, využívat je, profitovat z nich či je spoluutvářet atp. Existence a pokračování samotných projektů ovšem takovému zájmu investovat nepodléhají, pouze jejich velikost. Stejně tak je důležité zmínit, že mechanismus veškerých projektů, odvětví či domén, ve kterých se RM pohybuje, je vystaven na stejných základech a podstatě. Není tedy možné jakýmkoliv jednáním podpořit jednu část (z jakékoliv strany, tedy pochopitelně i uvnitř RM), pokud by to mělo „popřít“ některou z ostatních. Protože je poměrně velice obtížné tento princip vysvětlit a takové pochopení závisí především na vlastní vůli a zájmu, pomohu si jednou další „konkrétní metaforou“. 

Pokud tedy o spolupráci požádá člověk (a třeba milý, laskavý, štědrý, ochotný, dobrosrdečný), který vlastní slepice, ale nemá prostředky či možnosti pořídit „smysluplný“ kurník, zároveň bude mít zájem o „ekologii“, o produkty z recyklovaného materiálu, tedy i takový kurník, který bude šetrný ke svému životnímu okolí atp. Požádá-li o takový kurník RM, bude záležet právě na okolnostech a spojitosti mezi doménami a odvětvími uvnitř RM. Pakliže totiž cílem takového člověka bude kurník s optimálními parametry pro slepice, tedy zajistit bezpečí, svobodu, čistotu, ale zároveň tento kurník bude chtít oplotit, kdy následkem bude malý prostor s veškerou vyzobanou trávou, slepice bude mít především na domácí polévku a „grilovačky“, nebude naplněno hned několik podmínek, které jsou zásadní a RM by se tak dostal do konfliktu uvnitř sebe samotného. A protože dvě roviny, o kterých ještě bude řeč, jsou z tohoto úhlu pohledu nesouvisející, nebude mít na takové poskytnutí žádný vliv ani to, kdyby tento člověk nabízel investice (dary/ „platby“) v řádech pytlů zlata a diamantů. Benefity, které by takto plynuly našemu okolí, by tak byly popřeny a investice žádných velikostí jim nejsou nadřazeny. Nezáleží na tom, jaký člověk je, ale na smysluplnosti dané interakce. 

Vše potřebné pro toho, kdo by chtěl vědět „něco víc“, může být dostupné, stačí jenom chtít a správně se zeptat… 

Poslední věcí, kterou je třeba zmínit, je fakt, že z pohledu přístupu a veřejného zažitého povědomí, jsou veškeré postupy a principy práce RM viděny jako v podstatě kompletně „NARUBY“. Ať už se jedná o jakoukoliv práci, činnost, postup, zaměření či skutek atd. Vím také, že si zatím nejspíše ještě nedovedeš představit, co to znamená, ale během čtení tohoto i jakéhokoliv jiného textu (nebo jiných informací) týkajícího se RM, ber tuto informaci nanejvýše v potaz. Také tě musím upozornit, že tento fakt je velice těžké si udržet v pozornosti, ovšem pro jakoukoliv interakci či porozumění je takové udržení naprosto zásadní. 

„tak, jak se NEpíše v knize, či píše v NEknize“ 

PS:

Dokud my samotní nebudeme vracet energii tam, odkud jí bereme, nikdy nedojde ke změnám, po kterých toužíme a po kterých voláme. Je to komodita, která má svůj původ a směr uplatnění, ale neostyšně se s ní plýtvá a pohrdá. Stejně tak se neustále násobně navyšuje energetická náročnost každého jedno člověka a jeho životních či každodenních zvyklostí. Dokud nezačneme splácet energetický dluh, který máme vůči našemu tělu, okolí, prostředí potažmo planetě Zemi, právo na změnu si ani nezasloužíme. Stejně tak, dokud nebudeme snižovat energetickou náročnost našich životních či každodenních zvyklostí. Všichni jsme na stejné lodi a každý může začít, nebo se může alespoň pokusit. Může, ale nemusí. Nezáleží však na ostatních ale na Tobě….

S pozdravem 

Jan